Jan Zábrana (* 1931, † 1984)

Narozen 4. června 1931 v Herálci u Havlíčkova Brodu, zemřel 3. září 1984 v Praze. Manželka Marie Zábranová (1938-) byla dlouholetou redaktorkou nakladatelství Odeon.

Životopisné údaje

Studium

  • 1950: maturita na reálném gymnáziu v Humpolci
  • 1950-1952: studium na Římskokatolické bohoslovecké fakultě v Praze

Povolání

  • básník, esejista a překladatel z angličtiny a ruštiny a za jazykové spolupráce i z dalších jazyků

Zaměstnání

  • 1953-1954: brusič v družstvu Smalt v Radotíně a Holešovicích
  • od roku 1955: literát a překladatel ve svobodném povolání

Profesní životopis

Po maturitě na reálném gymnáziu v Humpolci v roce 1950 začal studovat na Římskokatolické bohoslovecké fakultě v Praze. V souvislosti s odsouzením rodičů ve vykonstruovaném procesu byl roku 1952 ze studia vyloučen. V letech 1952-1953 se učil zámečníkem ve vagonce Tatra-Smíchov, mezi lety 1953-1954 pracoval jako brusič v družstvu Smalt v Radotíně a Holešovicích.

Od roku 1955 se věnoval literární a překladatelské činnosti jako svému povolání. Od poloviny 50. let do konce 60. let přispíval recenzemi, překlady i vlastními verši do řady periodik (Světová literatura, Květen, Host do domu, Plamen, Tvář, Sešity, Kultura, Literární noviny vč. Literárních listů a Listů). Od počátku 70. let do poloviny 80. let publikoval časopisecky málo a pouze překlady; podílel se na překladu Solženicynova Souostroví Gulag (Zürich 1974). Napsal řadu recenzí cizojazyčné, zejména americké literatury, edičních poznámek, komentářù, autorských portrétů a hlavně esejisticky pojatých doslovů či předmluv, psaných často k vlastním překladům a k výborům, které sestavil; výbor z doslovů a předmluv vyšel roku 1989 pod titulem Potkat básníka.

Překládal z angličtiny a ruštiny moderní poezii a prózu, výjimečně i divadelní hry. Z oblasti americké literatury se zaměřoval na tvorbu beatnické generace a uvedl do českého prostředí její přední představitele (L. Ferlinghetti, A. Ginsberg, G. Corso). Nevyhýbal se však ani detektivnímu žánru (E. McBain, A. Christie). V překladech z ruského písemnictví se soustřeďoval na tvorbu I Babela, I. Bunina a S. Jesenina. Některé jeho překlady mohly vyjít až počátkem 90. let (B. Pasternak: Doktor Živago).

Od počátku 70. let kryl svým jménem překlady kolegů, např. R. a L. Pellarových, A. Přidala, H. Žantovské. Zábranova původní umělecká tvorba se v plné šíři ukázala až v 90. letech, kdy byly z pozůstalosti vydány sbírky Jistota nejhoršího (1991), Zeď vzpomínek (1992), ve svazku Básně (1993) autorem korigovaná znění starších sbírek Utkvělé černé ikony (1966), Lynč (1968, nově s titulem Samosoud) a Stránky z deníku (1968), dále výbor povídek z 50. let Sedm povídek (1993) a dvousvazkový výbor z deníků Celý život (1992). Ke spoluautorství detektivek Vražda pro štěstí (1962), Vražda se zárukou (1964), Vražda v zastoupení (1967), povídky pro děti Táňa a dva pistolníci (1965) a k autorství překladu Prezydent Krokadýlů W. Millera, které vyšly pod jménem J. Zábrany, se roku 1990 přihlásil J. Škvorecký.

Překlady

Antologie

Zpětná vazba

Překládané jazyky

  • angličtina
  • ruština
  • čínština
  • francouzština
  • ukrajinština

Role

  • autor
  • překladatel
  • krycí překladatel
  • autor paratextu

Zdroje informací

  • Databáze OP 2008

Systémové údaje

  • Systémové číslo: 000003381
  • Aktualizováno: 9. 5. 2010
  • Stav zpracování: základní