Narozen 15. ledna 1923 ve Hlohoveci na Slovensku, zemřel 3. března 2009 v Praze.
Vlastním jménem Ladislav Bambásek. Gymnázium začal studovat na Slovensku, maturoval 1942 v Poličce, 1944 složil učitelskou zkoušku na jazykové škole v Praze, do května 1945 pracoval v knihovně Ústřední zemědělské akademie v Praze. 1945-48 studoval srovnávací dějiny literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, 1945-46 absolvoval dvousemestrový studijní pobyt na univerzitě v Grenoblu; studia na Univerzitě Karlově ukončil 1969 a získal titul PhDr. V letech 1946-50 pracoval jako nakladatelský redaktor (do 1947), krátce na ministerstvu informací a pak na sekretariátu Svazu výtvarných umělců; 1969-70 byl šéfredaktorem revue Světová literatura.
Od 1951 se věnoval překladatelské a literární činnosti ve svobodném povolání, nevycházela však jeho poezie a eseje; po 1970 nemohl publikovat vůbec, překlady vycházely pod vypůjčenými jmény. 1975-81 řídil samizdatovou Edici Kvart, v níž vyšlo více než 120 původních a přeložených knižních titulů. Od 1981 žil ve Francii. Spolupracoval s rozhlasovými stanicemi Svobodná Evropa a Deutschlandfunk, 1982-87 vedl na Vysoké škole sociálních věd (École des hautes études en sciences sociales) v Paříži seminář o nezávislé kultuře střední a východní Evropy. 1986 se podílel na založení Československého dokumentačního střediska nezávislé literatury v SRN, 1987 se stal jeho předsedou, 1987-89 spoluredigoval čtvrtletník Acta. Autor básnických sbírek: Nedokončený obraz (1946), Hořící člověk (1948), Samomluvy (verše z let 1950-60; München 1986), Věty (verše z let 1962-72), Fragmenty (verše z let 1978-89), Sny a malé básně v próze (München 1990); většinu básnického díla shrnuje soubor Kniha poezie (1991). V esejistice (soubory Malé morality, München 1984, Portréty a autoportréty, 1991, Pařížský zápisník I, 81/89, 1991) se zamýšlel nad smyslem umělecké tvorby. V 50., 60. a 70. letech se věnoval zejména dětské literatuře. Psal loutkové hry (Pohádka z kufru, 1962) a pohádky (Princezna s lískovými oříšky, 1963), v převyprávěních děti seznamoval s pohádkovou tvorbou z nejrůznějších jazykových a kulturních oblastí: Pohádky ze země draka (1960), Příběhy třinácti bohatýrů (1960), Král sedmi závojů (1968), Keltské pohádky (1992), s V. Stanovským Strom pohádek z celého světa (1958) a Druhý strom pohádek z celého světa (1959). Řada děl pro děti vyšla i v jinojazyčných mutacích.
Do 1948 přispíval recenzemi, literárněkritickými články a verši do mnoha periodik (Lidová kultura, Mladá fronta, Divadelní zápisník), po 1948 otiskoval překlady a uměnovědné studie ve Světové literatuře, Výtvarném umění a Kulturní tvorbě, v 60. letech knižní recenze a literárněkritické články v Nových knihách a Literárních novinách, v 80. letech publikoval kulturněpolitické články, básně, eseje a překlady v zahraničí - v Paříži (Svědectví, L'Autre, Lettre internationale, L'Alternative), Římě (Listy, Studie), Kolíně nad Rýnem (Index), Mnichově (Obrys) a v New Yorku (Proměny), v Praze v samizdatovém Kritického sborníku). Verši, pohádkami, vzpomínkami, literárněkritickými články a odbornými texty se účastnil mnoha almanachů, sborníků a souborných děl (Stunde namens Hoffnung. Almanach tschechischer Literatur 1968-1978, Luzern 1978; Hodina naděje. Almanach české literatury 1968-1978, Toronto 1980; Dictionnaire universel des littératures, Paris 1989; Literature in Exil, Durham-London 1990). V překladatelské činnosti si vytyčil několik okruhů: evropskou renesanční lyriku, starou japonskou a čínskou poezii, lidovou slovesnou tvorbu a moderní poezii (ukrajinských, francouzských, španělských a italských básníků). Velkého ohlasu dosáhlo jeho přetlumočení Sonetů Williama Shakespeara.