Narozena 3. října 1892 ve Mšeně. Zemřela 3. září 1979 v Praze.
Ruštinu se učila soukromě, od 1926 jí s prvními překlady pomáhal Bohumil Mathesius, s nímž pak nadále spolupracovala a který některá vydání jejích překladů doprovodil předmluvami či doslovy. Těžiště překladatelské práce M. Marčanové spočívá v překladech ruské poezie, vybírala si hlavně přírodní a intimní lyriku (A. A. Achmatovová, N. S. Gumiljov, S. A. Jesenin, N. A. Kluljev, M. J. Lermontov, A. S. Puškin, S. P. Ščipačev), ale překládala rovněž veršovaná dramata (A. S. Gribojedov, A. N. Ostrovskij). Po 1945 se více zaměřila na poezii běloruskou a zejména ukrajinskou, patřila k předním propagátorům ukrajinské literatury v českém prostředí. Překládala hlavně díla I. J. Franka, L. S. Pervomajského, T. M. Rylského, M. V. Sosjury, T. Ševčenka a L. Ukrajinky i lidovou tvorbu (častušky, kalamajky, kozáčky). Výbor z překladatelského díla z ukrajinštiny zachycuje kniha Dobré slovo Ukrajiny (1961), překlady z ruštiny a ukrajinštiny zachycuje výbor Hlas paměti (1971).