Jaroslav Pokorný (* 1920, † 1983)

Narozen 13. listopadu 1920 v Praze. Zemřel 23. září 1983 v Praze.

Životopisné údaje

Studium

studium na Akademickém gymnáziu v Praze (maturita 1939)
po 1945: vystudoval divadelní vědu, filozofii a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy
1948: PhDr. (na Masarykově univerzitě v Brně)

Povolání

dramaturg, divadelní teoretik a kritik, redaktor, překladatel z italštiny, němčiny a starověké řečtiny

Zaměstnání

1939-40: redaktor časopisu Hospodářský kritik
1941-42: lektor v Burianově D 40 a D 41 a v Městských divadlech pražských
1942-43: překladatel a lektor literární a divadelní agentury Alfa
1943-45: člen sboru filmových statistů
1945-46: dramaturg Družstva divadel Práce
1946-47: dramaturg činohry 5. května
1947-48: dramaturg Studia Národního divadla
1948-53: dramaturg Národního divadla v Praze
od 1949 - přednášel na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy
1950-57: docent dějin divadla na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze
1959-61: dopisovatel Československé tiskové kanceláře v Římě
1965-69: asistent na katedře bohemistiky univerzity v Neapoli

Profesní životopis

Jinak se věnoval literární, divadelní a překladatelské práci ve svobodném povolání. V centru jeho uměleckého i vědeckého zájmu stálo divadlo. Psal divadelní hry (Plavci, 1941, Most na hranicích, 1948), melodramy (Křídový kruh, 1947) a libreta (k operám J. Hanuše Plameny, 1956, Sluha dvou pánů, 1959, Pochodeň Prometheova, 1965). Významnější je odborná práce teatrologická - studie Složky divadelního výrazu (1946), studie 30 let sovětského divadla (1947, s J. Honzlem), skripta Přehled dějin světového divadla (1951), monografie Shakespearova doba a divadlo (1955, rozšířené 1985). Odborné články a kritiky publikoval v teatrologických časopisech (Divadlo, Divadelní noviny, Otázky divadla a filmu, Sovětské divadlo). Orientace na italskou kulturu se odrazila v autorském podílu na italské divadelní encyklopedii Enciclopedia dello spettacolo (Roma 1954-66) a v autorství monografie Dante (1966).

V překladatelské práci se rovněž zaměřoval na italštinu, přetlumočil řadu divadelních her (C. Goldoni, N. Machiavelli), próz (A. Moravia, G. Tomasi di Lampedusa) a odborných prací. Překládal rovněž z němčiny (J. N. Nestroy, T. Storm) a ze starověké řečtiny (Aischylos, Sofokles), je autorem parafrázovaného překladu staré řecké poezie Písně ostrovů a bídy (1942). Část překladatelského díla spadá do období před rokem 1945.