Narozen 14. května 1913 v Praze, zemřel 25. července 1985.
Narozen jako nemanželské dítě tovární dělnice. Vyrůstal u pěstounů, ve dvanácti letech byl poslán do Lhotky u Červeného Kostelce, kde dokončil měšťanskou školu (1927).
Živol se jako pomocný dělník v cementárně v Obořišti u Příbrami, v tiskárně v Příbrami, Červeném Kostelci a České Skalici.
Od 1929 studoval večerně při zaměstnání gymnázium v Hradci Králové, 1937 maturoval a začal studovat latinu a řečtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od listopadu 1939 byl jako student zatčen a vězněn (v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg), po návratu (1942) se v Hradci Králové učil tiskařem a začal profesionálně překládat. 1945-46 dokončil studia na Univerzitě Karlově.
1946-48 vyučoval na státním reálném gymnáziu v Praze. Po únoru 1948 byl vyloučen ze státní služby a později odsouzen za protistátní činnost, od listopadu 1953 do května 1960 byl vězněn ve Valdicích (1990 byl rehabilitován). V 60. letech se věnoval překladatelské a editorské práci ve svobodném povolání; od začátku 70. let se musel publikačně odmlčet (mj. kvůli dopisu neschvalujícímu odmítavý vztah Jarmily Glazarové k Miladě Horákové), své překlady vydával pod vypůjčenými jmény.
Do české literatury vstoupil básnickými sbírkami odrážejícími osobní prožitky z dětství a mládí - Když dítě osiří (1928), Smuteční úsměvy (1930). Pro mládež převyprávěl starověké báje a středověké literární památky - Starověké báje a pověsti (1968, rozšířené 1972), Příběhy lásky od nejstarších dob až do pozdního středověku (1968), Příběhy Odysseovy (1969), Polykratův prsten (1986). Spolupracoval (bez uvedení jména) na Slovníku antické kultury (1974). Od založení 1969 externě řídil knižnici Antická knihovna v nakladatelství Svoboda.
Vedle této významné práce editorské bylo hlavním těžištěm jeho literární činnosti rozsáhlé překladatelské dílo, charakterizované velkým časovým záběrem i širokým žánrovým rozpětím (poezie, próza i drama). Profesionálně začal překládat 1942, upřednostňoval „věrný překlad před volným tlumočením", nevyhýbal se ani kompilačnímu překladu konzervujícímu úspěšná řešení předchůdců. Překládal z latiny a starověké řečtiny jak díla známá, tak texty dosud nepřeložené nebo přeložené jen zčásti. Z antické řecké literatury přetlumočil stylisticky náročná díla (Ílias), v římském písemnictví se zaměřil na milostnou poezii (Ovidius). Významnou oblastí jeho překladatelského zájmu byly středověké latinské texty - satiry, parodie, žákovská literatura a díla humanistů. Překladem veršů přispěl do řady knih, např. Poutníkův labyrint světa V. Binara (1982), Nejstarší česká epika J. Lehára (1983).