Narozena 19. ledna 1922 v Praze. Zemřela 4. března 1985 v Praze.
Vysoké nároky na myšlenkové a umělecké hodnoty překládaných děl, mnohdy až úzkostlivě pečlivá práce s textem a mimořádně citlivý smysl pro jazykové a stylové odlišnosti jednotlivých autorů a pro jejich adekvátní vyjádření v češtině ji předurčily k osudu renomované tlumočnice nejnáročnějších textů klasické ruské a sovětské prózy. Zastávala názor, že překlad musí vyznívat tak, jako by jej sám autor napsal rovnou česky, odmítala rusismy. Kvůli zhoršujícím se zdravotním i existenčním podmínkám v pozdějších letech některé překlady dokončovala jen s maximálním vypětím sil nebo i s pomocí nejbližších přátel z řad překladatelů, např. Jaroslava Huláka nebo Jana Zábrany. Ke stěžejním překladům patří díla klasiků ruské předrevoluční prózy I. S. Turgeněva, F. M. Dostojevského, A. K. Tolstého, L. N. Tolstého, A. N. Tolstého, I. Bunina a M. Gorkého, z porevoluční literatury ji zaujali formálně experimentující autoři 20. let, např. K. Fedin, B. Lavreněv, B. Pasternak.