Narozen 16. září 1905 v Praze. Zemřel 31. března 1980 v Praze.
Své jméno půjčil Evženii Drmolové coby překladatelce komedie G. Neveuxe Londýnská zlodějka (rozmn. 1962).
Po prvotině s rysy poetismu (Blouznivý vějíř, 1926) si básník vytvářel osobitý výraz v intelektuálně náročných sbírkách. Tíha společensko-politických událostí jeho verš zjednodušila. Reflexivní lyriku vyslovující se k základním otázkám lidské existence v závěrečném tvůrčím období maximálně výrazově oprostil. Epiku představuje básnická skladba Terezka Planetová (1943), sbírka Příběhy (1963) a vrcholná skladba Noc s Hamletem (1964). Souběžně s poezií vznikaly originálněpojaté prozaické texty.
Překládal (často za jazykové spolupráce) z němčiny, španělštiny, francouzštiny, polštiny, ruštiny a dalších jazyků, cenné jsou zejména převody básní R. M. Rilkeho, Ch. Baudelaira, G. de Góngory, Ch. Vildraca, J. de Lafontaina, N. Lenaua a A. Mickiewicze. Výbor z překladatelského díla, jehož část spadá do období před rokem 1945, vyšel pod titulem Cestou (1962).