Sergej Machonin (* 1918, † 1995)
Narozen 29. prosince 1918 v Moskvě (Rusko). Zemřel 24. listopadu 1995. Manželka překladatelka
Drahoslava Janderová (*1946).
Životopisné údaje
Studium
- 1930 - studium na ruském reálném gymnáziu v Moravské Třebové
- 1931 - přestoupil na Zemskou vyšší reálku v Prostějově (maturita 1938)
- 1938-39: studium češtiny a němčiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy
- 1945-51: studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy srovnávací literatury (PhDr.)
Povolání
- redaktor, divadelní a literární kritik, spisovatel, překladatel z ruštiny, slovenštiny,
srbocharvátštiny, bulharštiny, němčiny a francouzštiny
Zaměstnání
- 1942-44: úředník v Prostějově
- 1944-45: redaktor v Třebechovicích pod Orebem
- 1945-47: redaktor v nakladatelství Mladá fronta
- 1947-51: tajemník odboru pro kulturní styky s cizinou na Ministerstvu informací
- 1948-49: dramaturg Československého státního filmu
- 1950-53: dramaturg Realistického divadla v Praze
- 1954-69: v redakci Literárních novin (Literárních listů, Listů)
- 1966-69: spoluprace s Filmovým studiem Barrandov jako dramaturg a scenárista (spoluautor
scénáře k filmu Ewalda Schorma Návrat ztraceného syna, 1969
- 1969 - redaktor Divadelních novin
- 1970-73: noční hlídač v Národní galerii
- od poloviny 70. let se podílel na vydávání a šíření samizdatové literatury
- 1990-95: v redakci obnovených Literárních novin
Profesní životopis
Autor publikoval v době nesvobody překlady pod jmény Věry Saudkové, Jaroslava Huláka,
své ženy Drahoslavy Janderové, Zdeňka Frýborta, Ludmily Kopáčové, Aleny Kožíkové,
Zuzany Krejčové a Dagmar Martincové.
Stěžejní význam má Machoninova činnost kritická, zejména v oblasti divadelní kritiky.
Více než čtyři desetiletí sledoval českou (i slovenskou) divadelní a dramatickou tvorbu
a vyjadřoval se k ní v denním tisku i odborných periodikách - oficiálních (Rudé právo,
Divadlo, Světová literatura), v 70. a 80. letech pak v exilových časopisech (Svědectví
v Paříži, Listy v Římě) a samizdatových (Kritický sborník, O divadle). Je spoluautorem
knihy Čím jsem žil (1982 pod jménem Jan Bauch). V 70. a 80. letech kriticky sledoval
i českou literární a výtvarnou tvorbu, vesměs publikovanou v samizdatech. 1995 vyšla
jeho vzpomínková kniha Příběh se závorkami. Překladatelské činnosti se věnoval intenzivně
po celý život. Těžiště překladatelské práce tvoří překlady dramat z ruštiny (A. N.
Arbuzov, M. Bulgakov, M. Gorkij, A. N. Ostrovskij, N. F. Pogodin, V. S. Rozov, V.
V. Višněvskij), slovenštiny (P. Karvaš), srbocharvátštiny, němčiny a francouzštiny.
Řadu her rovněž upravil a opatřil poznámkami a doslovy.
Překlady
- bulharština
- čínština
- francouzština
- němčina
- ruština
- slovenština
- srbochorvatština
Antologie