Narozen 26. května 1900 v Biskoupkách u Třebíče. Zemřel 6. dubna 1958 v Praze.
Pod pseudonymem V. Benda interpretovla v rozhlase surrealistický melodram "Zrod gramofonové desky".
Od roku1922 byl členem sdružení Devětsil, v roce 1934 založil Surrealistickou skupinu a do roku1938 stál v jejím čele. Ve 30. letech se podílel na protifašistických aktivitách, v roce1944 byl krátce vězněn. Po roce 1945 se účastnil činnosti spisovatelských i filmových institucí, prosazoval socialistickou orientaci umělecké tvorby, současně však obhajoval její různorodost.
Většina básnického díla do poloviny byla ovlivněna poetismem. Po polovině 30. let převládla surrealistická poetika sbírek Žena v množném čísle (1936), Praha s prsty deště (1936), Absolutní hrobař (1937), Matka Naděje (1938) a anonymně vydaných 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida (1936). Rozchod se surrealismem a reakci na nacistické ohrožení odráží skladba Historický obraz (1939) a sbírka Pět minut za městem (1940). V poválečné tvorbě se pokoušel poetistickou obraznost s dobovými politickými požadavky. Prózu reprezentují především lyrizovné zážitky z dětství, zápisky z cest po cizích zemích a knížky pro děti. Z dramatické tvorby jsou jevištně živé Schovávaná na schodech (1931), Milenci z kiosku (1932), Manon Lescaut (1940) a Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (1956). Napsal i několik filmových scénářů a na dalších spolupracoval, psal rozhlasová pásma, scénky a baletní libreta. Vydal Manifesty poetismu a Surrealismus v ČSR, v esejích komentoval soudobou evropskou literaturu i moderní výtvarné umění, vzpomínková kniha Z mého života (1959) zůstala nedokončena. Řada textů vyšla časopisecky, ve 20. a 30. letech přispíval hlavně do periodik Host, Pásmo, Kmen, ReD, Proletkult, Tvorba, Rudé právo, Československé noviny, Volné směry, Lidové noviny a Levá fronta, po 1945 především do Literárních novin, Nového života, Kultury, Bloku a Kulturní politiky.
V překladatelské činnosti (obvykle za jazykové spolupráce) se zaměřoval na duchovně spřízněné básníky (Ch. Baudelaire, P. Éluard, S. Mallarmé, J. A. Rimbaud, E. A. Poe) nebo na autory, které osobně znal (D. Gabe, P. Neruda). Snažil se zachovat ducha originálu, nevyhnul se však tomu, aby ho nepoznamenal vlastní osobitostí. Velkou část překladů vytvořil a vydal před rokem 1945, jsou však zařazovány i do výborů poválečných. Do té doby nepublikované překlady libret zahrnuje 21. svazek souborného vydání Vítězslav Nezval, Dílo (Československý spisovatel 1950-90).