Narozen 19. dubna 1903 v Praskačce u Hradce Králové, zemřel 12. března 1981 v Praze.
Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval během let 1921-1925 slavistiku a germanistiku. Roku 1931 získal titul PhDr. Od roku 1935 působil v Praze jako novinář a redaktor v nakladatelstvích Melantrich (1935-1938), J. R. Vilímek (1939), J. Otto (1940-1945). V letech 1945-1946 krátce vedl severské oddělení odboru pro kulturní styky se zahraničím na ministerstvu informací, v letech 1946-1950 působil jako kulturní přidělenec na velvyslanectví ve Stockholmu. Od roku 1952 do odchodu do důchodu v roce 1963 byl zaměstnán ve Státním pedagogickém nakladatelství (šéfredaktor, od roku 1952 vedoucí redaktor oddělení jazykových příruček a slovníků). S M. Frydrichem napsal učebnici Švédština pro samouky (1972).
Překládal ze švédštiny, norštiny, dánštiny, islandštiny, němčiny, ruštiny a francouzštiny. Těžištěm jeho překladatelské práce byly severské literatury, z nichž přetlumočil stěžejní prozaická, básnická i dramatická díla předních autorů přelomu 19. a 20. století a soudobých levicově orientovaných spisovatelů. Překládal poezii z němčiny (H. Heine, F. Schiller), ruštiny (V. V. Majakovskij) a francouzštiny (P. Verlaine). Nejlépe je nicméně zřejmě znám jako překladatel pohádek Astrid Lindgrenové: Děti z Bullerbynu.