Po maturitě (1943) na reálném gymnáziu v Náchodě byl nasazen na práci jako pomocný dělník v Náchodě a Novém Městě nad Metují.
1945 začal studovat na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, ale po prvním semestru přestoupil na Filozofickou fakultu, kde studoval angličtinu a filozofii, 1949 absolvoval, 1951 získal titul PhDr.
Vyučoval na středních školách v Broumově a v Polici nad Metují, 1950-51 češtinu a sociální vědy na Vyšší sociální škole v Hořicích v Podkrkonoší. 1953-63 působil ve Státním nakladatelství krásné literatury a umění (SNKLU) v Praze; nejprve pracoval v angloamerické redakci, 1956 se stal redaktorem a 1957 zástupcem šéfredaktora dvouměsíčníku Světová literatura, 1959 se vrátil do angloamerického oddělení. Od 1963 se věnoval literární činnosti ve svobodném povolání.
1969 odjel pracovně do USA (přednášel na Cornell University v Ithace a absolvoval stipendijní pobyt v Berkeley) a rozhodl se zůstat v zahraničí; žije v kanadském Torontu. 1969 začal přednášet na Toronto University, kde byl 1971 jmenován mimořádným a 1975 řádným profesorem, od 1972 vyučoval na Graduate Centre for Study of Drama torontské univerzity; 1990 odešel do důchodu. Od poloviny 70. let pohostinsky přednášel na dalších univerzitách Severní Ameriky.
S manželkou, spisovatelkou Zdenou Salivarovou založili 1971 v Torontu nakladatelství Sixty-Eight Publishers; vydávali české exilové autory a díla v Československu zakázaná; spisovatel zde publikoval i vlastní tvorbu.
Psal romány (Lvíče, 1969; Mirákl, Toronto 1972, Praha 1991; Příběh inženýra lidských duší, Toronto 1977, Praha 1992; Nevěsta z Texasu, Toronto 1992, Praha 1993), novely a povídky (soubor povídek z 1947-67 Hořkej svět, 1969), lyrizované prózy (Legenda Emöke, 1963), detektivní příběhy (povídky Smutek poručíka Borůvky 1966; Hříchy pro pátera Knoxe, Toronto 1973, Praha 1991; romány Konec poručíka Borůvky, Toronto 1975, Praha 1992; Návrat poručíka Borůvky, Toronto 1981, Praha 1993), o A. Dvořákovi životopisnou knihu Scherzo capriccioso (Toronto 1984, Praha 1991).
Autobiograficky pojatá postava Danyho Smiřického volně spojuje romány Prima sezona (Toronto 1975, Praha 1990), Zbabělci (1958, přepracované 1964), Tankový prapor (Toronto 1971, Praha 1990, přepracované 1998), Dvě vraždy v mém dvojím životě (1996) a některé povídky (Konec nylonového věku, 1967, Povídky tenorsaxofonisty, Toronto 1993); ve vzpomínkové knize Samožerbuch (Toronto 1977, Praha 1991) vylíčili se Z. Salivarovou historii svého torontského nakladatelství.
V 50. a 60. letech patřil k předním českým znalcům angloamerické literatury, řadu děl komentoval v předmluvách a doslovech, medailony a eseji přispíval do mnoha českých periodik, překlady a recenze s ukázkami publikoval hlavně v revui Světová literatura. Po 1970 vycházely jeho práce v samizdatu, exilových časopisech a severoamerických periodikách, předmluvami, poznámkami či doslovy doprovázel knihy svého nakladatelství, 1973-90 pravidelně recenzoval v českém vysílání rozhlasové stanice Hlas Ameriky novou beletrii i politickou literaturu vydanou v angličtině.
Od 1990 jeho texty opět otiskují i česká periodika (Iluminace, Kritický sborník, Lidové noviny, Literární noviny, Respekt, Revolver Revue); 1990 se přihlásil ke spoluautorství detektivek Vražda pro štěstí (1962), Vražda se zárukou (1964), Vražda v zastoupení (1967), povídky pro děti Táňa a dva pistolníci (1965) a k autorství překladu díla W. Millera Prezydent Krokadýlů, vydané pod jménem J. Zábrany. Souborné vydání Spisů J. Škvoreckého vychází v Praze od 1991.
Překládal angloamerickou prózu.
Romány Vražda pro štěstí, Vražda se zárukou a Vražda v zastoupení a próza pro mládež Táňa a dva pistolníci publikovány pod jménem spoluautora Jana Zábrany; překlad W. Miller: Prezydent Krokadýlů (1963) publikován pod jménem J. Zábrany (J. Škvorecký se k autorství přihlásil 1990). Pro teoretickou práci Slovo má mladý severovýchod užil pseudonym J. Mnata, pseudonym Josef Pepýt používal ve strojopisech 40. a 50. let, Josef Vala v týdeníku Kultura, v exilním časopisu Západ Vladimíra (též ojediněle Vladislava) Burke.