Narozena 23.11.1925 v Chustu (Ukrajina), zemřela 20. října 1995 v Praze.
Pocházela z česko-maďarské rodiny. Otec E. Mísař se po smrti matky vrátil do Čech, dcera zůstala v Maďarsku v péči příbuzných. V Budapešti vychodila základní školu a vystudovala dívčí internátní školu. Po válce přijela za otcem do Prahy a začala pracovat v mezistátních misiích. Byla sekretářkou ministra informací, později ministra kultury V. Kopeckého. Stala se spolupracovnicí několika pražských nakladatelství, trvale zakotvila v nakladatelství Svoboda, odkud do penze odcházela ve funkci odpovědné (vedoucí) redaktorky.
Do literatury vstoupila počátkem 50. let jako překladatelka příležitostných politických textů (např. výbor projevů a článků Mátyáse Rákosiho, 1951, výbor statí a projevů J. Révaiho Uměli jsme žít pro svobodu, 1952). V téže době se pokusila i o první překlady beletrie. Od prvopočátku spolupracovala s Ladislavem Hradským, který až do své smrti (1987) její překlady z hlediska českého jazyka a stylistiky soukromě přehlížel. Od konce 50. let navázala pro své překlady spolupráci se Státním nakladatelstvím krásné literatury a umění, pozdějším Odeonem. Počátkem 60. let se zaměřila na dílo L. Németha. Začala se věnovat také D. Kosztolányimu. Ohlasu se dostalo překladu románu F. Sánty Pátá pečeť. Překladatelské tempo, které tehdy nasadila a které udržela téměř do své smrti, čítalo více jak pětadvacet knih za desetiletí. Od 70. let překládala také maďarské filmy pro Československou televizi. V 70. letech se věnovala jak Nyugatovcům, tak současné próze (sestavila, přeložila a edičně zpracovala antologii moderních povídek Poslední adresa). 80. léta přinesla úspěch jejím překladům Staromódní příběh M. Szabóové a Společné viny E. Galgócziové. Na přelomu 80. a 90. let přesunula své překladatelské úsilí z téměř výhradně maďarské domény na německou a anglickou provenienci bestsellerových titulů (A. Wagnerová, M. Winder, R. Laneová, J. Blackmoreová) a spolupracovala zejména s nakladatelstvím Ivo Železný a Kalligram. Jako renomované překladatelce byly jí k českým převodům nabídnuty prestižní tituly P. Esterházyho Malá maďarská pornografie či G. Konrádova Kurátora.