Narozen 17. června 1924 v Praze, zemřel 24. února 1982 tamtéž.
Ve válečném období navštěvoval semináře J. Průška ve škole Orientálních jazyků, tehdy při Orientálním ústavu v Praze. Od roku 1946 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy sinologii a v roce 1947 se zde zapsal i na japanologii. V roce 1952 získal titul PhDr. Po roce 1947 působil krátce na ministerstvu informací a na ministerstvu zahraničních věcí. V letech 1952-82 přednášel japonský jazyk a literaturu jako odborný asistent na katedře věd o zemích Asie a Afriky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. V 70. a 80. letech organizoval na soukromé bázi semináře o japonské poezii a kultuře.
V práci Haiku. Japonská přírodní lyrika (1952, německá verze Euphonie im Haiku, 1962) uplatnil strukturalistický přístup k analýze fonologické stránky Bašóových haiku z 2. poloviny 17. století. Následovaly studie o románech v ich-formě a studie o zenovém buddhismu. Zkoumal problematiku literárních témat, žánrů a titulů. Vytvořil nový styl uměleckého překladu, který mistrně vystihuje základní vlastnosti všech funkčních vrstev originálu. Zvlášť jsou ceněny překlady Bašóových haiku, divadelních her žánru nó a překlady dlouhých vět v literatuře Ihary Saikakua.