Bohumil Müller (* 1897, † 1960)

Narozen 26. ledna 1897 v Žebráku u Berouna, zemřel 31. května 1960 v Praze.

Životopisné údaje

Studium

  • 1915: maturita na Československé obchodní akademii v Praze

Povolání

  • dramatik, novinář, básník a publicista, překladatel z maďarštiny

Zaměstnání

  • 1921-1924: novinář v redakci Slovenského východu v Košicích
  • 1924-1927: zpravodaj Československé tiskové kanceláře v Budapešti
  • 1927-1939: redaktor různých novin v bratislavském Melantrichu (1928-29 Hlasu, 1931-33 Pondělníku)
  • 1942-1943: úředník v Žebráku
  • 1945-1949: redaktor v tiskovém odboru ministerstva informací a osvěty
  • 1950: redaktor v Pragopressu
  • 1951: redaktor v Československé tiskové kanceláři
  • 1952-1958: redaktor v deníku Svobodné slovo

Profesní životopis

Po maturitě (1915) na Československé obchodní akademii v Praze musel narukovat, po válce působil ještě rok v československé armádě.

Potom pracoval jako novinář; 1921-24 v redakci Slovenského východu v Košicích, 1924-27 jako zpravodaj Československé tiskové kanceláře v Budapešti, 1927-39 v bratislavském Melantrichu jako redaktor různých novin (1928-29 Hlasu, 1931-33 Pondělníku).

V Košicích se roku 1923 oženil, manželka byla maďarského původu. V té době vstoupil i do literatury jako slovenský spisovatel; psal povídky (Tadeáš Vávra, inšpektor, 1923, Ženy so zelenými očami, 1926), verše (Smutné tony, 1924) i divadelní hry (Barbora Cellská, 1936).

Na jaře 1939 se vrátil do rodného kraje, usadil se v Točníku, 1942-43 byl úředníkem v Žebráku. V říjnu 1944 byl internován v táborech Osterode a Kleinstein, v dubnu 1945 uprchl a skrýval se v berounských lesích.

Po osvobození přesídlil do Prahy-Holešovic a věnoval se opět redaktorské práci; 1945-49 působil současně v tiskovém odboru ministerstva informací a osvěty, v roce 1950 v Pragopressu, 1951 v Československé tiskové kanceláři, od 1952 do odchodu do důchodu v roce 1958 v deníku Svobodné slovo.

Překladatelskou činností se začal zabývat ve 20. letech (z němčiny do slovenštiny: Schopenhauer, Životná múdrosť, 1926). Od počátku 30. let se cílevědomě počal věnovat i překladům maďarské literatury. Zaujat nejvíce básníkem E. Adym stal se posléze jeho celoživotním propagátorem a jeho prvním českým knižním překladatelem.

Více než překlady lyriky uspěl Müller překlady prozaickými. Po 1945 se zapojil do maďarského kroužku, kde se účastnil překladatelského dění, motivovaného soudobou budovatelskou tvorbou. V jeho překladech vyšla závažná díla maďarských klasiků (Petőfiho Blázen Ištók), prózy Z. Móricze Sedm krejcarů a Šťastný člověk, překladatelsky se podílel i na českém Móriczově výboru Barbaři a jiné povídky.

Četnými překlady A. Józsefa a F. Karinthyho se uplatňoval v rozhlase i v časopisech a zapsal se do prvního poválečného období jako dobrý překladatel z maďarštiny, navzdory mnohé neumělosti převodů, v nichž svou roli sehrála stylistická nevyváženost překladatele oscilujícího mezi česko-slovenskou jazykovou polaritou.

Překlady

Antologie

Zpětná vazba

Překládané jazyky

  • maďarština

Role

  • překladatel
  • autor
  • redaktor

Zdroje informací

  • Databáze OP 2008
  • LA-PNP

Systémové údaje

  • Systémové číslo: 000005907
  • Aktualizováno: 20. 8. 2010
  • Stav zpracování: základní