Narozen 18. července 1942 v Pravčicích. Manželka Olga Uličná (1941-) je odbornou asistentkou v Ústavu východoslovanských studií FF UK a překladatelkou z ruštiny. Bratr Oldřich Uličný (1936-) je univerzitní profesor a bohemista.
Po maturitě na Střední všeobecně vzdělávací škole v Kroměříži v roce 1959 pracoval rok jako soustružník v podniku Pal Magneton v Kroměříži. Mezi lety 1960-1965 studoval španělštinu a italštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a jako třetí obor portugalštinu (1960-64). Během let 1961-1962 a 1991-1993 studoval také katalánštinu a v letech 1966-1968 postgraduálně estetiku. Roku 1982 získal titul PhDr. V roce 1965 pracoval v Československé tiskové kanceláři. Mezi lety 1966-1971 působil jako překladatel v Československém rozhlasu Praha, v letech 1971-1973 byl zaměstnán jako propagační referent Díla, podniku Českého fondu výtvarných umění. V letech 1973-1980 byl odborným pracovníkem Orientálního ústavu Československé akademie věd. Mezi lety 1981-1993 se věnoval překladatelské činnosti ve svobodném povolání.
Od roku 1993 působil jako odborný asistent Ústavu translatologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde přednášel dějiny španělské literatury a vedl semináře z dějin španělské a hispanoamerické literatury, dějin a kritiky překladu, uměleckého překladu a podtitulkování. V roce 2006 se stal docentem pro obor translatologie. Absolvoval řadu zahraničních stáží (1964-1965 na Kubě, 1976-1977 v Mexiku, 1994 ve Francii, 1996 ve Velké Británii, 1997, 1998,1999, 2001 a 2003 ve Španělsku), zúčastnil se mnoha mezinárodních konferencí. Od roku 2012 je v důchodu a v Ústavu translatologie FF UK působí jako externista.
Je autorem odborných translatologických statí a článků (např. České překlady španělské poezie ve 20. století, 1986, K titulkování filmových dialogů do španělštiny a italštiny, 1989, Cizojazyčné vsuvky a repliky v českých textech, 1998, České překlady poezie, zvláště Cikánských romancí, F. Garcíi Lorky, 1999, K českým překladům Shakespearových Sonetů ve 20. století, 2000, Petrarkovy sonety v české překladatelské tradici, 2001, Nejstarší české překlady a adaptace Dona Quijota, 2005) a první práce o dějinách českých překladů ze španělštiny (Historia de las traducciones checas de literaturas de Espaňa e Hispanoamérica, 2005); odborné články publikuje také v mezinárodních translatologických časopisech. Napsal dvě desítky doslovů a předmluv k vlastním překladům. Kvalitou překladů se mimo jiné zabývá v několika desítkách recenzí (Jiří Levý stále aktuální, 1996, García Márquez historizující, 1996, Pětkrát Frida. Poznámky k překladu, 2003, aj.). Jako vedoucí Klubu kultury překladu (12 ročníků a více než 80 přednášejících do roku 2006) organizuje veřejné přednášky zaměřené na problematiku překladatelské práce.
Vlastní básnickou tvorbu shrnul do sbírek První brázda (1977), Druhý pokus (1981), Třetí možnost (1990), Nervy v kýblu (1990), Čtvrtá třetina (1991), Nultá série (1992) a Achillova pátá (1995). Píše rovněž fejetony a úvahy, pro rozhlas připravuje literární pořady z vlastních překladů (20 pořadů).
Těžištěm jeho překladatelské činnosti jsou překlady ze španělštiny, především převody poezie a dramat. Řadu svých překladů poezie doprovází medailony, předmluvami a doslovy, které jsou v podstatě literárněhistorickými statěmi (např. o F. Garcíovi Lorcovi Dítě svého kraje, básník svého lidu, 1983, a Krev noci v žilách vodotrysků, 1991; o L. Góngorovi Plody Góngorovy, 1994; o G. A. Bécquerovi Romantik ze Sevilly, 1998; o romancích Španělské romancero, 2001; o španělských osvícencích Zajatci temnot, hlasatelé jasu, 2006). Pro dabing nebo podtitulkováním přeložil přes 330 filmů a televizních inscenací nebo seriálů - ze španělštiny, italštiny, portugalštiny, katalánštiny i angličtiny. Vytvořil též titulky k 12 televizním inscenacím italských oper a k několika španělským hudebním komediím.