Narozena 31. prosince 1905 v Praze. Zemřela 28. března 1983 v Praze.
Spolu s manželem Miroslavem Havránkem (původně gymnazijní učitel, pak přednosta odboru ministerstva školství, po únoru 1948 knihovník v Národní a Univerzitní knihovně) a s jeho bratrem jazykovědcem Bohuslavem Havránkem se ocitla pod silným vlivem jejich spolupracovníků i blízkých přátel a začala překládat z ruštiny, kterou si osvojila převážně soukromě a v kurzech už před válkou. Blízké kontakty s Pražským lingvistickým kroužkem jí umožnily poznat se s řadou významných intelektuálů typu Jana Mukařovského a Romana Jakobsona. Z tohoto prostředí čerpala také schopnost kritického rozlišování pozitivních a negativních stránek sovětského režimu a jeho kultury. Jako překladatelka se snažila vyhýbat válečným a budovatelským dílům.