Narozena 19. února 1929 v Praze, zemřela 30. října 1976 tamtéž.
Po maturitě na klasickém gymnáziu v Praze studovala v letech 1947-1952 na Filologické fakultě Univerzity Karlovy obor čínština a dějiny Dálného Východu; zároveň docházela na kurzy hindštiny na škole orientálních jazyků. Ještě za vysokoškolských studií, mezi lety 1950-1951, vyučovala hindštinu na univerzitě v Olomouci a v letech 1952-1953 čínštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté odjela do Číny, kde během let 1953-1957 působila jako první lektorka češtiny na Pekingské univerzitě a v Ústavu cizích jazyků v Pekingu.
V té době začala sbírat materiál pro Česko-čínský tematický slovník, první lexikografické dílo svého druhu v češtině a čínštině. Z její iniciativy byl roku 1958 založen lexikografický kolektiv Orientálního ústavu Československé akademie věd, v jehož čele stála více než deset let. Zasloužila se o vypracování celého rukopisu rozsáhlého lexikografického díla Česko-čínský slovník až do 5. dílu.
Vedle lexikografického bádání tvoří neméně významnou část jejího díla rozsáhlá překladatelská činnost z čínštiny a vlastní literární tvorba motivovaná čínskou lidovou moudrostí. Její převyprávění čínských lidových pohádek byla přeložena do řady evropských jazyků, včetně finštiny, norštiny a švédštiny. Překládala i do čínštiny (pohádky J. Čapka) a v raných dobách i do latiny. V její písemné pozůstalosti se nachází asi třísetstránkový rukopisný konvolut jejích latinských překladù z dob gymnaziálních studií (mj. díla K. Čapka, S. Čecha, B. Němcové, A. Dumase, V. Němiroviče-Dančenka).