Narozen 27. srpna 1911 v Balašovských Ďarmotech (Maďarsko). Zemřel 5. března 1987.
Původem Maďar, vypracoval se v dokonale bilingvního překladatele a uživatele obou jazyků. Jako jeden z prvních se počátkem 50. let stal organizátorem a vedoucím výuky maďarštiny na Jazykové škole v Praze i ve středisku Maďarská kultura. Byl dlouholetým předsedou překladatelské sekce Svazu (dříve Syndikátu) československých spisovatelů, zasloužil se o vymanění překladatelů z druhořadé role ve Svazu a o pozdvižení prestiže českého překladatelství na půdě Mezinárodního sdružení překladatelů FIT (byl i členem její exekutivy).
S profesory Hallerem a Šmilauerem se od konce 50. let podílel na vzniku třídílního Českého slovníku věcného a synonymického. Je autorem Kapesního slovníku maďarsko-českého a česko-maďarského, sestavil Konverzační příručku maďarštiny a s J. Blaskovicsem Učebnici maďarštiny pro samouky. Od 1971 pracoval při Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd na přípravě velkého maďarsko-českého lexikonu Magyar-cseh Nagyszótár (1989, rukopis dokončen 1981).
Byl předním překladatelem a propagátorem maďarské literatury v českých zemích po druhé světové válce, profesionální péči o maďarsko-české kulturní a literární styky zasvětil celý život. V oboru překladatelství rozvinul především dlouholetými zkušenostmi podloženou teorii překladatelství jakožto překladu myšlenek, nikoliv překladu slov originálu. Přestože brilantně ovládal řadu světových jazyků, překládal téměř výhradně z maďarštiny. Zde obsáhl nejvýznačnější autory a díla 19. století, která v dokonalém překladu buď znovu uvedl českému čtenáři, nebo je vůbec předložil jako jevy zcela nové, neznámé (Petőfi, Jókai, Mikszáth, Arany). Dosud kvalitativně nepřekonané jsou zejména jeho převody Mikszáthových spisů, vrcholný překlad Jókaiho Raba Rábyho, patří mu však i zásluha o uvedení současných moderních autorů do českého prostředí (M. Szabóová, I. Darvas). Pro překlady poezie navázal záhy literární i osobní přátelství s básníkem Kamilem Bednářem, z jejich společného působení vznikly dosud nejhodnotnější překlady klasiků maďarské poezie (nový překlad Madáchovy Tragedie člověka, první český výbor z Aranye, nejsouhrnnější překlady z díla S. Petőfiho a E. Adyho). Představil českému čtenáři také reprezentativní výbory nyugatovců (Árpáda Tótha, Miklóse Radnótiho, Lőrince Szabóa). Velké překladatelské úsilí vyvinul rovněž na poli překladu kvalitní dětské knihy.