Narozen 26. března 1905 v Jizbici u Náchoda, zemřel 2. července 1987 v Praze.
Studoval na reálném gymnáziu v Náchodě (1916-21), na lyceu v Dijonu ve Francii získal 1924 bakalářský titul, 1928 ukončil studium romanistiky, bohemistiky a filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Po ročním pedagogickém působení v Brně se stal 1930 tajemníkem Institutu slovanských studií v Ženevě a 1931 docentem na tamní Calvinově univerzitě. 1934 se vrátil do Prahy, 1936 se habilitoval jako docent románských literatur na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a 1938 byl jmenován mimořádným profesorem romanistiky na Masarykově univerzitě v Brně. Po uzavření vysokých škol učil na reálném gymnáziu v Praze. Působil v protinacistickém odboji, od konce 1944 vězněn (1945 vyznamenán Československým válečným křížem, 1965 Pamětní medailí za odbojové zásluhy).
Po osvobození byl krátce členem České národní rady, později členem Zemského národního výboru (referát pro školství a kulturu). 1945 byl jmenován profesorem srovnávací a obecné literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, po zrušení katedry komparatistiky (1951) začal pracoval v Ústavu lidové písně. 1950 mu bylo zakázáno učit, 1952-53 byl na základě obvinění z protistátní činnosti vězněn, ale osvobozen pro nedostatek důkazů. 1954-68 pracoval v Československé akademii věd - do 1960 v Kabinetu pro moderní filologii, potom v Komisi pro soupis rukopisů evidoval rukopisy románské provenience ve veřejných a znárodněných knihovnách. Na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy se vrátil 1968 a obnovil katedru srovnávací a obecné literatury, 1970 však byl penzionován. Byla mu znemožněna jak činnost pedagogická, tak i kritická a ediční. 1977 se stal signatářem Charty 77.
Od sklonku 20. let, kdy začal publikovat, přispíval recenzemi a články z oblasti románských literatur do značného množství domácích i zahraničních periodik, některé i sám redigoval (časopis Host, přílohu Lidových novin Literární pondělí, 1938-42 a 1945-48 Kritický měsíčník, který založil). Od počátku 70. let otiskoval své eseje a kritické stati v exilových nakladatelstvích (v '68 Publishers v Torontu) a v samizdatu (Edice Petlice, Kvart, Edice Expedice, Pražská imaginace).
V literárněhistorické práci se zabýval poezií renesanční, barokní (Esej o básnickém baroku, 1937) a romantickou (Essai sur le titanisme dans la poésie romantique occidentale entre 1815 et 1850, 1935), českým i evropským středověkým písemnictvím (Staročeská milostná lyrika,1948, Staročeský Mastičkář, 1955, Lid a literatura ve středověku, zvláště v románských zemích, 1958), klasickou českou literaturou (Knížka o Babičce, 1963, Kniha o Babičce a její autorce, Toronto 1982). Zkoumal i vliv Bergsonovy filozofie na uměleckou tvorbu (Ideové kořeny současného umění, 1929) a problematiku existencionalismu (První sešit o existencialismu, 1948, a Druhý sešit o existencionalismu, rukopis 1949, společně jako První a druhý sešit o existencialismu, 1992).
Kriticky sledoval soudobou českou literaturu, soustavnější pozornost věnoval básníkům z okruhu K. Bednáře debutujícím v Halasově edici První knížky a dále K. Čapkovi (Karel Čapek, 1936), J. Horovi (Zpěv duše, 1946), J. Seifertovi (Jaroslav Seifert, náčrt k portrétu, 1954), J. Ortenovi, V. Palivcovi, J. Skácelovi, J. Kolářovi, B. Hrabalovi a M. Kunderovi. Část svých kritických studií a esejů začlenil do knih Boje a směry socialistické kultury (1946), Osobnost, tvorba a boj (1947) Studie a eseje z moderní světové literatury (1969), Studie ze starší světové literatury (1969), část je obsažena ve dvousvazkovém výboru Tvorba a osobnost (1992, 1993).
Zvlášní místo v jeho díle zaujímají jeho memoáry, které psal od 60. let - Paměti I. 1921-1938 (Toronto 1982, Brno 1994), Paměti II. 1938-1945 (jako Pláč Koruny české Toronto 1977, jako Křik Koruny české Brno 1992), Paměti III. 1945-72 (Toronto 1983, Brno 1992).
Překládal uměleckou i odbornou literaturu z francouzštiny, italštiny, portugalštiny a španělštiny. Část překladatelského díla spadá do období před rokem 1945. Pro některé překlady mu propůjčili jméno Josef Čermák a Vladimír Mikeš.