Narozen 17. listopadu 1927 v Praze, zemřel 17. ledna 2009 v Cabrespine (Francie).
Studoval indologii, sanskrt a anglistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde roku 1952 získal titul PhDr. V letech 1952-1970 byl vědeckým pracovníkem Orientálního ústavu Československé akademie věd, mezi lety 1960-1965 zajišťoval externí výuku tamilštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde se roku 1965 habilitoval (docent drávidské filologie).
V letech 1965-1966 pobýval jako hostující profesor a v letech 1968-1970 jako profesor na univerzitě v Chicagu. Mezi lety 1970-1971 působil jako vědecký pracovník univerzity v Leidenu, zároveň v letech 1967-1973 vyučoval jako hostující profesor v Südasien-Institutu univerzity v Heidelbergu. Během let 1971-1976 byl vědeckým pracovníkem univerzity v Utrechtu, v letech 1976-1991 profesorem drávidologie na univerzitě v Utrechtu (od roku 1991 emeritní profesor). Od roku 1997 působí jako hostující profesor na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Během 50. a 60. let vybudoval v Praze tamilštinu jako obor, později výrazně přispěl k tomu, že se tamilistika a drávidská filologie stala celosvětově uznávanou součástí indologických studií. V Praze se věnoval výzkumu tamilských dialektů a historické gramatiky tamilštiny, zabýval se jazykovým systémem tamilštiny a srovnávací drávidskou lingvistikou. V zahraničí tyto okruhy prohloubil a průkopnicky rozvinul o další stránky (např. objev a popis irulštiny).
Pozornost věnoval i otázkám širšího srovnávání jazyků. Ceněné jsou též jeho přehledné práce o historii tamilské literatury. Velkou pozornost vždy věnoval popularizační činnosti a překladatelské práci. Překládal z tamilštiny, malajálamštiny, později i z kannadštiny do češtiny, ale také do angličtiny (např. překlad fonologického a morfologického oddílu starotamilské gramatiky Tolkáppijam do angličtiny) a odborné texty z angličtiny do češtiny.