Narozen 19. července 1931 v Praze.
Po absolvování (1955) oboru čeština - ruština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1967 PhDr., 1969 Csc.) působil v 50. letech v Československo-sovětském institutu Československé akademie věd, od 1964 byl vědeckým asistentem Ústavu jazyka a literatur a od 1969 Ústavu pro českou a světovou literaturu Československé akademie věd.
Od 1993 působí (jako docent, od 2001 profesor) v Centru komparatistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.. Publikoval řadu statí z dějin ruské literatury 19. století a spolupracoval s autorskými kolektivy na dlouhodobých úkolech jmenovaných institucí (Dějiny ruské literatury, Bibliografie světové rusistiky, Bibliografie světové literární vědy). Soupis nejdůležitějších statí z 50. a 60. let, převážně rusistických, zachycuje biograficko-bibliografický slovník Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od roku 1760 (1972).
V pozdějším období se stále častěji zaměřoval na obecnější literárněteoretickou problematiku (stati Německá romantika v koncepci Berkovského, 1976, K Puškinově titanismu, 1986, Ironie a hermeneutika, 1988, Dvě cesty historické poetiky v Rusku, 1988, Idea karnevalizace v teorii románu, 1988, Puškinova cesta do hloubek Ruska, 1989 K typologii románu, 1989, Mezi teorií románu a historickou poetikou, 1990, kniha Epické zdroje románu, 1993).
K jeho nejvýznamnějším pracem patří výklad a komentáře fundamentálního díla ruské historiografie - Karamzinových Obrazů z dějin ruské říše, o jejichž české vydání se počátkem 80. let zasadil. Rozšíření zájmu na obecné metodologické problémy zkoumání a výkladu uměleckých děl (hermeneutiky) jej přivedlo k založení nového akademického časopisu Svět literatury při Centru komparatistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.