Narozen 3. srpna 1915 v Červeném Kostelci, zemřel 8.prosince 2001 v Praze.
Po maturitě (1934) na gymnáziu v Trutnově začal studovat na Univerzitě Karlově práva, ale po čtyřech semestrech přešel 1936 na Filozofickou fakultu, kde studoval francouzštinu, němčinu, srovnávací literatury a estetiku; absolvoval 1946.
V letech 1936-1938 byl členem skupiny Blok. Na přelomu let 1939 a 1940 byl vězněn, 1940-45 pracoval jako redaktor a tajemník Svazu českých knihkupců a nakladatelů. 1945-54 působil v politických funkcích (1945-46 poslanec Prozatímního národního shromáždění, 1945-47 pracovník Ústředního výboru Komunistické strany Československa, 1948-49 přednosta odboru Ministerstva informací, 1949-52 náměstek ministra informací a osvěty, 1952-53 náměstek ministra školství, věd a umění, 1953 náměstek předsedy Státního výboru pro věci umění, 1953-54 náměstek ministra kultury). 1954 se stal literátem z povolání. 1968-69 byl poslancem České národní rady a souběžně 1968-70 šéfredaktorem časopisu Universum. Po 1970 nesměl publikovat.
V básnické tvorbě prošel vývojem od milostné poezie (sbírky Hlavice sloupů, 1938, Sonety paní, 1943) a sociálně laděných veršů (sbírka Ráno tkané nahrubo, 1960) přes patos 50. let k pozdní formálně oproštěné poezii (Na dech, 1979 v samizdatu, München 1984). Prózu začal psát v 60. letech. V románu Černá paměť stromu (1970 rozmetáno, 1974 v samizdatu, 1991) popsal osudy židovského lékaře za nacistické okupace, cyklus lyrizujících povídek Jít jen tak (Köln am Rhein 1987, rozšířené 1991) má autobiografické ladění.
Překladatelskou činností, jíž se věnoval od 50. let, obohatil české prostředí o básnickou tvorbu španělsky píšících autorů, zejm. o Kubánce Nicoláse Guilléna. K jeho nejvýznamnějším překladatelským počinům patří třísvazkový výbor z tvorby F. Garcíi Lorky - Dramata (Praha, SNKLHU 1958), Dramata a próza (Praha, SNKLU 1962), Lyrika (Praha, SNKLHU 1959). Překlady zpravidla doprovázel zasvěcenými doslovy.
Svým jménem kryl Čivrný publikaci Bedřicha Václavka Historie utěšené a kratochvilné (1941). Jeho dílo naopak kryl Eduard Hodoušek (Ostrůvek Zelená bota, 1976) a Jitka Míšková (překlad Eugène Le Roy: Trhan Kuba, 1979). Pro překlady 70. let užíval pseudonymů Marie Nováková a Vlasta Březinová.