Narozen 1. června v Turnově, zemřel 13. března 1977 v Praze. Otec, středoškolský profesor Josef Patočka (1869-1952), byl klasickým filologem, dcera Františka Sokolová (*1937) je slavistkou a překladatelkou, dcera Jana Patočková (*1939) je redaktorkou a divadelní publicistkou a syn Jan Patočka (*1945) je novinářem.
Narozen 1.6.1907 v Turnově, zemřel 13.3.1977 v Praze. PhDr., profesor filosofie na filosofické fakultě, mluvčí Charty 77. Práce v oboru, pořadatel sborníku o filosofu Janu Kozákovi, překladatel z němčiny.
V 60. letech přednášel jako hostující profesor na několika zahraničních univerzitách a zúčastnil se řady mezinárodních setkání. Ve své filozofické koncepci navazoval na myšlenky svých učitelů E. Husserla a M. Heideggera (studie Přirozený svět jako filozofický problém, 1936; Kacířské eseje o filozofii dějin, München 1980, Praha 1990). Zabýval se také estetikou (studie Česká vzdělanost v Evropě, 1939; Umění a čas, 1966; stať Spisovatel a jeho věc v souboru O smysl dneška, 1969; historický přehled Co jsou Češi?, 1992), osobností T. G. Masaryka (Tři studie o Masarykovi, 1991) a J. A. Komenského, jehož dílo připravoval jako editor, také překládal do němčiny. Z umělecké literatury věnoval pozornost především K. H. Máchovi (studie Symbol země u K. H. Máchy, 1944; soubor studíí Realita slova Máchova, 1967), dále F. X. Šaldovi, J. Čapkovi a I. Vyskočilovi. Od sklonku 20. let přispíval do řady odborných českých i zahraničních periodik; v dobách, kdy nesměl publikovat, se objevovaly jeho texty v zahraničním tisku, exilových časopisech a v samizdatu, kde také posmrtně vyšel ve 27 svazcích Archivní soubor prací Jana Patočky. Oficiální vydání jeho díla bylo zahájeno v 90. letech a je rozvrženo do 17 svazků. Překládal z němčiny, francouzštiny, latiny a starověké řečtiny, převážně filozofická díla.
Jan Patočka měl velký vliv na značný okruh českých intelektuálů, zvláště v době, kdy po nucené emeritaci pořádal pololegální bytové semináře a kdy se kolem něho seskupil relativně stabilní okruh posluchačů, zejména z disentu, myšlenkově ovšem různorodý. eho idea „života v pravdě“ a autentické POLIS jako společenství těch, jež jsou solidární ve své otřesenosti, ovlivnila i první politické aktivity Václava Havla. Mezi Patočkovy žáky či myslitele, kteří jím byli ovlivněni, lze počítat zejména E. Koháka, V. Bělohradského, I. Dubského, P. Rezka, R. Palouše, Z. Neubauera, J. Michálka, L. Hejdánka, J. Cibulku, J. Polívku, J. Němce, I. Chvatíka, P. Koubu, M. Petříčka a další.