Narozen 6. srpna 1900 v Praskolesích u Hořovic, zemřel 13. prosince 1959 v Praze.
Narozen 6.8.1900 v Praskolesích u Hořovic, zemřel 13.12.1959 v Praze. PhDr., novinář, beletrista, literární teoretik, autor cestopisu, redaktor sborníku sovětské poezie, překladatel z ruštiny a němčiny.
Roku 1928 získal titul PhDr. prací Gogol a anglický román 18. století. V letech 1922-31 působil jako překladatel na sovětském zastupitelství v Praze, poté se stal redaktorem Tvorby a nakladatelství K. Borecký (redigoval knižnici Sovětští autoři).
Od roku 1933 pracoval jako překladatel v cizojazyčném nakladatelství Kominterny v Moskvě do 1935, kdy byl za trest poslán jako tiskový pracovník do Kyrgyzstánu a Kazachstánu.
Po návratu do Československa se živil publicistikou a překládáním ve svobodném povolání. Za německé okupace unikl rasové perzekuci několikaletým skrýváním. V letech 1946-49 byl vedoucím redaktorem nakladatelství Evropský literární klub. V letech 1950-58 byl vědeckým pracovníkem Státního židovského muzea v Praze.
Trvalou hodnotu má Weilův reportážní román Moskva - hranice (1937, reedice 1990) a jeho pokračování Dřevěná lžíce (samizdat 1978 a 1980, knižně 1991). Po alegorickém románu z Asie Makanna, otec divů (1946) se vyrovnával se zážitky z období okupace romány Život s hvězdou (1949) a Na střeše je Mendelssohn (1960), holocaustu věnoval i Žalozpěv za 77 297 obětí (1958). Povídkovou tvorbu zahrnuje svazek Hodina pravdy, hodina zkoušky (1960).
V periodikách publikoval literárněhistorické studie, literární a divadelní referáty, články o filmu, informace ze sovětského kulturního života a reportáže z cest. Časopisecky vyšla i řada jeho překladů z ruštiny, např. verše a prózy N. N. Asejeva, V. E. Bagrického, A. L. Béma, V. Brjusova, V. Kerženceva, S. Kirsanova, A. Lopuchina, V. Lugovského, V. Mejercholda, B. Pasternaka, A. Remizova, L. N. Sejfullinové, M. Skačkova, F. Sologuba, V. Šiškova či M. Zoščenka).
Překladatelskou prací se zabýval hlavně od počátku 20. let do poloviny 30. let se záměrem seznámit české prostředí se sovětskou kulturou, doplňoval ji proto činností popularizační (přehled Ruská revoluční literatura, 1924) a přednáškovou (Kulturní práce Sovětského Ruska, 1924).