Narozen 26. března 1918 ve Vídni (Rakousko).
V letech 1936-1937 studoval germanistiku na univerzitě ve Vídni. Mezi lety 1937-1939 pokračoval ve studiu v Praze na Univerzitě Karlově, kde roku 1945 získal titulu PhDr. V letech 1945-1950 vyučoval němčinu na středních školách, napsal rovněž učebnici němčiny pro gymnázia. Od roku 1951 do odchodu do důchodu v roce 1980 působil jako odborný asistent v oboru dějin německé literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Autor Nástinu dějin německé literatury (1955), monografií (Willi Bredel, 1954), řady doslovů a předmluv, věnoval se rovněž ediční práci. Překládal hlavně německou a rakouskou prózu 19. a 20. století, největší pozornost věnoval dílu K. Manna a E. Weisse. V 90. letech se ve spolupráci s Jitkou Tomanovou (1938-) zaměřil především na literaturu faktu s historickou tematikou.