Narozen 3. srpna 1918 ve Vysokém Mýtě, zemřel 10. listopadu 2000 v Obstaldemu (Švýcarsko). Od roku 1950 žil v exilu střídavě v Německu a ve Švýcarsku.
Po maturitě (1938) na Akademickém gymnáziu v Praze začal studovat práva na Univerzitě Karlově, po uzavření vysokých škol (1939) přešel do Ústavu moderních řečí a 1941 na Státní knihovnickou školu. 1942-45 byl vězněn v koncentračním táboře. 1946 dokončil Právnickou fakultu (JUDr.) a nastoupil jako čekatel ke Krajskému soudu v Chebu. 1949 strávil šest měsíců ve vazbě (obžaloby byl zproštěn), pak pracoval jako právní referent v národním podniku Hrako v Hranicích v Čechách, 1950 byl znovu zatčen a po propuštění uprchl do SRN. 1951 začal žít ve Švýcarsku, 1952-55 byl správcem dětské ozdravovny v Lindenbühlu. 1955-70 působil v rozhlasové stanici Rádio Svobodná Evropa v Mnichově (jako jazykový korektor, od 1964 redaktor kulturních pořadů). 1970 se vrátil do Švýcarska, byl zaměstnán jako účetní a působil v exilovém tisku (1972-90 šéfredaktor časopisu Svazu československých spolků Zpravodaj, současně 1972-80 hlavní lektor nakladatelství Konfrontace).
Do literatury vstoupil básnickou skladbou Velký pátek (1946), psanou v koncentračním táboře. Po 1945 přispíval verši a povídkami do Lidových novin a týdeníku Chebsko, rozhlas vysílal jeho hru Prstýnek (1955). V exilu publikoval od 1954 krátké prózy, fejetony a recenze v Českém slově (Mnichov), Zpravodaji (Zürich) a Hlasu domova (Melbourne). Hlavním tématem jeho prozaické tvorby jsou české a evropské dějiny první poloviny 20. století a osudy českého poúnorového exilu (romány Job, Zürich 1976, Praha 1991; Prohry, London 1982, Praha 1991; Zrcadlení, 1994; povídka Cesta do Damašku, 1994; divadelní hra Jedné středy v Krátké ulici a okolí, 1994). Dílo uzavřela kniha vzpomínkových rozhovorů Panoptikum (1999). Překládal z angličtiny a němčiny. Užíval pseudonymů Jaroslav Kujeba a později Jaroslav Stehlík, ve Zpravodaji psal pod pseudonymem Pavel Řehoř.