Narozen 8. listopadu 1900 v Hradci Králové, zemřel 8. února 1980 v Černošicích.
Studoval na univerzitách v Praze, Paříži, Lyonu, Mnichově a Berlíně. Zpočátku působil jako středoškolský profesor (1925-28 na reálném gymnáziu v Brně, 1928-29 na Akademickém gymnáziu a 1929-34 na Jiráskově gymnáziu v Praze). Roku 1934 byl jmenován mimořádným a 1938 řádným profesorem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Byl členem České akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk, 1952-54 členem korespondentem Československé akademie věd. 1953 se stal vedoucím Kabinetu filologické dokumentace Československé akademie věd, ale téhož roku byl zatčen, 1954 odsouzen k 19 letům vězení; 1960 byl amnestován. V 60. a 70. letech externě spolupracoval s Kabinetem pro studia řecká, římská a latinská Československé akademie věd a později s Památníkem národního písemnictví v Praze; 1968-73 byl vedoucím vědeckým pracovníkem Ústředního archivu Československé akademie věd. Zpracovával hlavně soupisy rukopisů církevních knihoven (Soupis rukopisů Strahovské knihovny, 1970, Rukopisy biskupské knihovny v Českých Budějovicích, 1974, Rukopisy kláštera ve Vyšším Brodě, 2 svazky, 1980).
Jeho rozsáhlá badatelská, ediční a překladatelská činnost má dvě hlavní ohniska - klasickou antickou literaturu a latinské středověké, humanistické a barokní písemnictví v českých zemích. Z antiky se zaměřoval hlavně na vznik římské satiry, římskou epigrafiku (Ukázky z římských epistolografů, 1934) a na kritické zhodnocení díla Aristotelova, Apollonia Rhodského a Senekova (Dvě konsolace Senekovy a jejich prameny, 1928); připravil rovněž kritické vydání Sallustiova spisu Catilinae coniuratio (2 svazky, 1927, 1928) a s Otakarem Jiránim zpracoval Latinskou mluvnici pro střední školy (1933). V druhé oblasti se soustředil na dílo českých latinsky píšících humanistů, zejména Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic (edičně připravil jeho Spisy prosaické, 1933), objevil dílo českého jezuity z období baroka K. Kolčavy (Literární činnost Karla Kolčavy, 1926) a připravil kritické vydání několika Husových spisů (Quodlibet, 1948, Postilla adumbrata, 1975). Zabýval se i nejstaršími latinsky psanými kronikami a legendami (Středověké legendy prokopské. Jejich historický rozbor a texty, 1953, s V. Chaloupeckým). Inicioval vydávání Slovníku středověké latiny v českých zemích. Překládal z latiny, hlavně středověké a humanistické. Část překladatelského díla spadá do období před rokem 1945.