Narozen 29. prosince 1905 ve Vídni, zemřel 15. ledna 1986 v Praze.
Po absolvování gymnázia v Jindřichově Hradci studoval v letech 1924-29 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze germánské a slovanské literatury, srovnávací lingvistiku a navštěvoval přednášky sanskrtu, hindštiny, bengálštiny, hebrejštiny, turečtiny, perštiny a dalších orientálních jazyků.
Od 1927 vyučoval češtinu a němčinu na pražských gymnáziích a publikoval první orientalistické práce v oboru tocharistiky a indologie. Roku 1929 získal titul PhDr. Roku 1932 se stal členem kulturní sekce Orientálního ústavu a od 1947 jeho stálým pracovníkem, 1948 předložil habilitační práci.
V Orientálním ústavu zastával i funkci náměstka ředitele a vedoucího indologického oddělení, 1957 byl z politických důvodů odvolán a až do odchodu do důchodu 1970 se věnoval jen vědecké práci. Zabýval se zejména tibetologií a mongolistikou. Externě vyučoval 1950-57 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a učil i na Škole orientálních jazyků, kterou po jistý čas řídil.
Navštívil Mongolsko i Čínu, účastnil se řady kongresů, konferencí a stáží. Byl zakladatelem české tocharistiky, tibetologie a mongolistiky, věhlasu dosáhl i v oboru vnitroasijské filologie a indologie. Okrajově se zabýval též mandžuštinou a dalšími orientálními jazyky.
Publikoval vědecké i populárně-vědecké práce v domácích i světových časopisech, věnoval se zvláště filologii, kulturní historii a historii. Překládal z indických jazyků, z tibetštiny a mongolštiny. Je znám i jako autor cestopisů z Mongolska a Číny a četných hesel v encyklopediích a slovnících. Řada prací zůstala v rukopise a je součástí jeho pozůstalosti.