Narozena 12. září 1938 v Českých Budějovicích.
Roku 1958 ukončila hospodářskou školu v Plzni, 1958-62 studovala anglistiku a bengalistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; 1968 získala titul PhDr. (na základě práce Humor v bengálské lidové literatuře) a 1992 vědeckou hodnost Csc. (prací Rozpad tradiční hunduistické rodiny v současné bengálské povídce).
Po promoci krátce pracovala na ministerstvu školství a kultury jako referentka pro kulturní styky s Indií, od 1964 působila jako asistentka, později jako odborná asistentka v oboru bengalistika na katedře věd o zemích Asie a Afriky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Její práce byla zaměřena hlavně pedagogicky (skripta, učebnice bengálštiny) a populárně-vědecky (překlady, popularizační knihy, články, pořady v rozhlase a televizi, přednášky). V letech 1983-90 vyučovala angličtinu a bengálštinu na Jazykové škole v Praze, 1990 se vrátila na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde působí v indologickém ústavu.
Zaměřuje se na kulturní antropologii, propojení sociálního a náboženského aspektu v životě Bengálců. Překládá zejména moderní bengálskou prózu (např. Samareš Basu, Džjotiprakáš Čattopádhjáj, Tárášankar Bandjopádhjáj, Ášápúrna Debí, Suníl Gangopádhjáj, Hásán Ázizul Hak, Bimal Kar, Džjotirindra Nandí, Taslima Násrin); publikuje hlavně v časopisech Světová literatura, Labyrint, Nový Orient a Literární noviny. Do bengálštiny přeložila pohádky Boženy Němcové (Sakhi sambad, 1975) a Bajky a podpovídky Karla Čapka (Anubad, 1976).