Ondřej Neff (* 1945)

Narozen 26. června 1945 v Praze. Syn spisovatele a překladatele Vladimíra Neffa (1909-1983).

Životopisné údaje

Studium

studium na Střední všeobecně vzdělávací škole v Praze (maturita 1962)
1969 - absolvoval Institut osvěty a novinářství
1970-71: na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studium oboru kulturní dějiny Dálného východu
1979-81: navštěvoval Institut výtvarné fotografie
1970 - PhDr.

Povolání

fotograf, redaktor, spisovatel, publicista, překladatel z angličtiny

Zaměstnání

1970-74: technik a propagační pracovník v nakladatelství Albatros
1974-75: propagační pracovník obchodního domu Kotva
1975-79: fotograf v Ústředí lidové umělecké kultury
1979-85: technik-grafik a následně redaktor v deníku Mladá fronta
1985-87: věnoval se literární činnosti ve svobodném povolání
1987-89: redaktor týdeníku Kmen
1990-94: šéfredaktor víkendové přílohy deníku Mlada fronta Dnes
1990-93: současně šéfredaktor časopisu Ikárie
od 1995 - redigoval internetový Magazín AmberZine
od 1996 - redaktor internetového týdeníku pro měsíčník Softwarové noviny, založil první český internetový deník Neviditelný pes, který z velké části sám píše

Profesní životopis

Spolu s Vlado Ríšou a Evou Hauserovou napsal pod pseudonymem Richard D. Evans fantasy román Gooka a dračí lidé.

Po próze pro mládež Holky se perou jinak (1978), souboru humoristických fejetonů Klukoviny a tátoviny (1980) a románu A včely se vyrojily (1983) se zaměřil na tematiku science-fiction - teoretickými pracemi (monografie Podivuhodný svět Julese Verna, 1978, eseje Něco je jinak. Komentáře k české literární fantastice, 1981, Tři eseje o české sci-fi, 1985, Všechno je jinak, 1986 -spoluautor), vlastní uměleckou tvorbou (soubory povídek Vejce naruby, 1985, Vesmír je dost nekonečný, 1991; romány Měsíc mého života, 1988, Pole šťastných náhod, 1989; trilogie Milénium: Země ohrožená, 1992, Země bojující, 1994, Země vítězná, 1995) i editorskou prací. Na science-fiction se orientuje i při spolupráci k rozhlasem (hry Půlka mraženého kuřete, 1984, Počkej, Hektore, 1985, Velká solární, 1987, Ano, jsem robot, 1988, Havárie Drakkaru, 1994, dramatizace děl J. Verna a H. G. Wellse) a televizí (populárně naučné seriály Svět za 100 +1 rok, 1986-87, Energie - motor civilizace, 1997). Řada povídek a fejetonů vyšla v denním tisku a časopisech, přispíval zejména do periodik Mladá fronta, Lidová demokracie, Práce, Kmen, Respekt, Technický magazín a do sci-fi časopisů Interkom a Ikarie. Rovněž pro překlady z angličtiny volí díla literatury science-fiction.