Narozena 14. dubna 1923 v Praze, zemřela 29. října 2007 tamtéž.
Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze v roce 1942 studovala francouzštinu na soukromé jazykové škole, kde složila roku 1943 a 1944 učitelské zkoušky. Současně byla od roku 1943 zaměstnána na magistrátu v Praze-Vinohradech. Po válce studovala estetiku a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, absolvovala roku 1949.
S výjimkou jediného roku (1964-1965), kdy byla redaktorkou cizojazyčných mutací čtvrtletníku Československá žena, se věnovala celý život spisovatelské práci ve svobodném povolání. Náměty svých historických próz čerpala především z antiky (Není římského lidu, 1949, 1969; Spartakus, 1950, 1968; Smrtí boj nekončí, 1957, 1968; Pro koho krev, 1968; Doma lidé umírají, 1981; Pod maskou smích, 1977) a z francouzského středověku (Bůh či ďábel, 1957; Navzdory básník zpívá, 1957); některé romány pro pozdější vydání přepracovala nebo upravila do podoby dramatu (Není římského lidu, 1958). V současnosti se odehrávají její psychologické prózy (Medúza, 1972), prózy s kriminální zápletkou (Odměna, 1975) a dobrodružné prózy (Liána smrti, 1968) a dívčí románky. Přispívala do deníků a časopisů, spolupracovala s rozhlasem a televizí. Překládala z francouzštiny. Její překlady veršů F. Villona a Chrétiena de Troyes obsahuje autorčin román Navzdory básník zpívá.