Narozen 3. dubna 1882 v Komárovicích u Třebíče, zemřel 9. dubna 1953 v Praze. Manželka Milada Krausová-Lesná (1889-1961) překládala zejména ze severských jazyků.
Působil jako středoškolský profesor, od roku 1917 byl docentem, od roku 1924 prvním mimořádným profesorem a od roku 1930 řádným profesorem indologie na Univerzitě Karlově. V letech 1937-39 byl děkanem její Filozofické fakulty, kde přednášel až do své smrti. Jeho zásluhou zde byla zahájena vedle výuky sanskrtu i výuka moderních indických jazyků, nejprve bengálštiny.
Soustřeďoval se především na sanskrt a staroindickou kulturu, věnoval se rovněž buddhismu, jemuž zasvětil obšírnou monografii. Všímal si ale i soudobé Indie, jejích jazyků, kultury a literatury.
Překládal z hindštiny, jako první v Evropě překládal dílo R. Thákura přímo z bengálského originálu. Na Thákurovo pozvání přednášel opakovaně na univerzitě v indickém Šántiniketanu. Byl zakladatelem Školy orientálních jazyků, zakladatelem a prvním předsedou Indického sdružení (1934) a indické sekce Společnosti pro kulturu a hospodářské styky s Orientem, spoluzakládal časopis Nový Orient (1945).
V poválečných letech uvedl indologii na olomouckou Univerzitu Palackého, kde byl děkanem. V letech 1945-53 byl ředitelem Orientálního ústavu v Praze. Roku 1952 se stal jedním z prvních akademiků Československé akademie věd.