Narozen 15. srpna 1886 v Praze, zemřel 24. října 1966 v Praze.
Stal se středoškolským profesorem, vyučoval češtinu, latinu a řečtinu, kromě jednoho roku v Klatovech a nuceného penzionování na války (1941-45) působil až do 1948 na středních školách v Praze.
V letech 1956-58 byl z politických důvodů vězněn, některá díla vydaná v této době vyšla bez uvedení jména překladatele. Překladatelské činnosti se věnoval celý život vedle své práce pedagogické, překládal z latiny a klasické řečtiny, poezii i prózu, nejvíce pozornosti věnoval překladům děl stoických filozofů (Epiktétos, Marcus Aurelius).
V překladech veršů používal metodu přízvučné nápodoby časoměrného rozměru originálu. Část překladatelského díla spadá po období před rokem 1945, zejména do 20. a 30. let. Ve snaze o maximální kvalitu a sdělnost své překlady do nových vydání opakovaně přepracovával.