Narozen 4. března 1894 v Praze, zemřel 7. ledna 1969 tamtéž.
Roku 1914 narukoval, o rok později padl do ruského zajetí, v němž se naučil rusky. V roce 1918 se stal příslušníkem československé armády na Rusi, kde mj. působil jako tlumočník. Od roku 1920 byl úředníkem nábožensko-výchovné organizace YMCA v mandžuském Charbinu.
Po návratu do Prahy roku 1921 (přes Čínu a Indii) dokončil studia a získal titul PhDr. V letech 1922-27 byl sekretářem pražského ústředí YMCA, v období let 1927-37 působil jako zahraničněpolitický redaktor v Prager Presse, potom byl do dubna 1939 vrchním vládním komisařem ministerstva zahraničních věcí. Od června 1939 (s výjimkou období listopad 1939 - duben 1940, kdy byl vězněn v Berlíně) pracoval jako úředník na ministerstvu školství a osvěty. Roku 1945 se stal přednostou odboru pro kulturní styky s cizinou na ministerstvu informací, v letech 1946-48 byl československým vyslancem v Bulharsku.
Od roku 1949 se věnoval spisovatelské práci ve svobodném povolání. V literárních dílech z 20. let těžil z pobytu v Rusku a na Dálném východě (cestopisné fejetony Barvy východu, 1923, povídkový soubor Fu, 1924, básnická sbírka Hvězda králů, 1925, drama Ataman Rinov, 1928). Své vrcholné prózy napsal za 2. světové války, kdy se čerpal náměty z historie (povídkové soubory Skytský jezdec, 1941, Pražské nokturno, 1943, Karlštejnské vigilie, 1944), po válce přešel od povídek k historickým románům (Palečkův úsměv 1946, Palečkův pláč, 1948, společně jako Palečkův úsměv a pláč, 1949; Říkali mu Ječmínek, 1957, Ječmínkův návrat, 1958, společně jako Romance o Ječmínkovi, 1964) a později k memoárům (Na vlastní oči, 1959, Hlasy od východu, 1960, Tváře ze západu, 1961, Mezi válkami. Masaryk a Beneš v mých vzpomínkách, 1969). Vývoj od roku 1848 se pokusil postihnout prozaickým cyklem Veliké století (50. a 60. léta).
Překládal verše i prózu z němčiny a ruštiny (překlady zahrnuje i soubor esejů Básníci revolučního Ruska, 1924).