Narozen 23. dubna 1927 v Horinčevu (Ukrajina). Zemřel 8. září 2014.
V letech 1946-48 byl redaktorem časopisu Vývoj. Po únoru 1948 emigroval, zpočátku působil jako sociální pracovník v Německu a Norsku. Více než dvě desetiletí (1951-73) byl redaktorem rozhlasové stanice Svobodná Evropa v Mnichově. Po krátkém (1976-77) působení v redakci rozhlasového vysílání Hlas Ameriky ve Washingtonu, se stal roku 1977 knihovníkem-specialistou na českou a slovenskou problematiku v Knihovně Kongresu USA ve Washingtonu.
Přispíval zejména do časopisů: Vývoj, Obzory, Svědectví (Paříž), Proměny (New York), Kosmas (New York) aj. Redigoval knižnici Lucernička (Mnichov 1952-1962, s Antonínem Kratochvilem).
Jiří Kovtun vstoupil do literatury jako autor výrazně spirituálně laděných veršů, v nichž mají převahu křesťanské meditace nad lidským osudem, který může přemoci zlo a osamělost pouze láskou a pokorou. Březinovskou inspiraci této poezie ještě podtrhuje volný verš, v němž metaforičnost ustupuje reflexi.
K jeho dílům patří sbírky veršů (Blahoslavení, München 1953; Tu-Fuův žal, Stockholm 1954) a próz (Pražská ekloga, München 1973, Praha 1992; Zpráva z Lisabonu, Zürich 1979), v historických pracech se zabýval především osobností T. G. Masaryka (monografie Masarykův triumf, Toronto 1987, Praha 1991; Tajuplná vražda. Případ Leopolda Hilsnera, 1994; komentovaný výbor Slovo má poslanec Masaryk, München 1985, přepracované Praha 1991).
Svá díla publikoval česky i anglicky v zahraničí, od 90. let vycházejí české verze i v České republice. Práce publikované v angličtině podepisuje jménem George J. Kovtun.
V překladech z ruštiny, které byly rovněž publikovány v zahraničí, se zaměřoval hlavně na nonkonformní ruské básníky (J. Brodskij, O. Mandelštam, B. Pasternak).