Narozen 22. července 1990 v Nových Benátkách, zemřel 17. června 1982 v Praze.
Po maturitě (1919) na gymnáziu v Mladé Boleslavi studoval 1919-24 historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde nadále pedagogicky působil; od 1924 jako asistent, od 1932 (habilitoval se 1933) jako docent. Po únoru 1948 byl z Filozofické fakulty nucen odejít, 1951 byl zatčen a 1952 odsouzen k 15 letům vězení. Po propuštění 1960 odešel do penze a věnoval se hlavně literární práci; psal lektorské posudky pro několik pražských nakladatelství a překládal. Obnovil i svou vědeckou aktivitu, 1968-69 přednášel jako mimořádný profesor na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy i v zahraničí (1967 v Itálii, 1969 v SRN).
Autor básnických sbírek s ozvuky katolického spuritualismu (Ráj srdce, 1922, Jediný zpěv, 1923, Vlajky, 1925, Smuteční kytice, 1929, Dvojzpěv, 1930) a esejů (Italský skicář,1928). Od konce 20. let se věnoval především odborné práci historické. Zaměřil se hlavně na období pobělohorské a na barokní kulturu v českých zemích (monografie Mládí Huprechta Jana Černína z Chudenic, 1932, Bohuslav Balbín, 1939), je autorem syntetického díla Stručné dějiny československé (1947) a knihy úvah Cesty historikovy (1947), monograficky se věnoval osobnosti svého učitele (Josef Pekař, 1941, rozšířené 1994). Na přelomu 60. a 70. let se v Československu dočkalo vydání několik jeho děl (soubor medailonů Tváře ve stínu, 1969, kniha Česká barokní gotika a její žďárské ohnisko, 1970, monografie Karel IV. Jeho duchovní tvář, 1971), autorsky se podílel na vzniku Slovníku spisovatelů Itálie (1968). V posledním desetiletí svého života publikoval pouze v zahraničí (Tvář baroka, München 1982, Praha 1992, básnická sbírka Veliká noc, München 1987, Praha 1994). Posmrtně vyšly práce Cesta po českých hradech a zámcích aneb Mezi tím, co je, a tím, co není (1993), Století andělů a ďáblů (1994) a paměti Po proudu života (1996-97).
Od 20. let redigoval řadu periodik a do mnoha přispíval, historické práce publikoval v Časopise Společnosti přátel starožitností českých v Praze, Českém časopise historickém, Listech filologických, Naší době a mnoha sbornících i v odborném tisku italském a německém. V činnosti editorské se zaměřoval na období baroka, redigoval např. poezii českých písmáků 17. a 18. století Truhlice písní (1940), České baroko (1941), Cesty ve znamení kříže. Dopisy a zprávy českých misionářů 17. a 18. věku ze zámořských krajů (1941), Selské čili sousedské hry českého baroka (1942) a dílo B. Bolzana Über die Perfectibilität des Katholizismus. Streitschriften zweier katholischer Theologen; zugleich ein Beitrag zur Aufhellung einiger wichtigen Begriffe aus Bolzano's Religionswissenschaft 1, 2 (Stuttgart 1979).
Překladatelské činnosti se věnoval od 20. let. Patřil k prvním, kteří do českého prostředí uvedli soudobé francouzské básníky (G. Apollinaire, J. Romains, V. L. Tapié). Postupně se však přiklonil k literatuře italské (G. Carducci, G. Ungaretti). Překládal rovněž z němčiny (E. Winter) a latiny. Vybíral si především poezii a odborné historické či literárně-historické texty.