Narozen 3. února 1902 v Nyklovicích u Žďáru nad Sázavou, zemřel 18. ledna 1975 v Praze.
V letech 1921-1927 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a na univerzitách v Kodani a Berlíně. Od roku 1927 vyučoval němčinu a češtinu na středních školách v Praze. Roku 1931 se stal lektorem dánštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1937-1939 a 1945-1948 byl docentem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1948 až do odchodu do důchodu pracoval v Univerzitní knihovně v Praze. Mezi lety 1955-1962 byl souběžně docentem na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
Ve své vědecké práci se zabýval severskými jazyky a literaturou, zvláštní pozornost věnoval starogermánským literárním památkám. Je autorem řady odborných děl z oblasti germanistiky a nordistiky, např. Der bestimmte Artikel in einer Reihe von altgermanischen Denkmälern (1937), Německý jazyk v Evropě (1941) a mnoha studií, publikovaných v domácím i zahraničním odborném tisku. Byl vedoucím autorského kolektivu Slovníku spisovatelů - Dánsko, Finsko, Norsko, Švédsko, Island, Nizozemí, Belgie (1967). Překládal z němčiny, vlámštiny, dánštiny a staroislandštiny. Některé jeho překlady byly vydány před rokem 1945.