Narozen 22. dubna 1882 v Plzni, zemřel 21.dubna 1970 v Praze.
V letech 1901-05 studoval v Praze na technice, v letech 1903-06 také na filozofické fakultě.
Již během studia byl literárně a publicisticky činný, roku 1904 se účastnil založení Svazu českého studenstva. V témže roce vstoupil do redakce Hlasu národa, od roku 1908 byl redaktorem Venkova, v letech 1925-34 redaktorem a později šéfredaktorem Večera. Do důchodu odešel v roce 1942.
Jeho celoživotním zájmem bylo ochotnické divadlo: pro ochotníky napsal několik komedií (Nepřítel rozhlasu, 1928; Honba za dědictvím, 1941) i instruktivní příručku, připravil scénickou adaptaci lidového obyčeje (Selská svatba česká, 1931). Pro mladé čtenáře upravil známá vyprávění o baronu Prášilovi a o Enšpíglovi (Enšpíglova šibalství, 1929).
Ve svých překladech z řady jazyků (z angličtiny, francouzštiny, italštiny, maďarštiny, němčiny, švédštiny) se orientoval především na prózu. Většina překladatelského díla spadá do období před rokem 1945, některé překlady z němčiny byly znovu vydány v 90. letech.