Jan Blahoslav Čapek (* 1903, † 1982)

Narozen 6. listopadu 1903 v Třebechovicích p. Orebem, zemřel 10. září 1982 v Praze.

Životopisné údaje

Studium

gymnázium v Pardubicích a Hradci Králové (1923 maturita v Rychnově nad Kněžnou)
1927: FF UK, obory čeština a angličtina (titul PhDr.)

Povolání

profesor české literatury, literární historik, kritik, básník a prozaik, kulturní publicista, redaktor a překladatel z angličtiny, latiny, němčiny a bengálštiny

Zaměstnání

1928-29: knihovník
1930-36: redaktor časopisu Kostnické jiskry
1935-39 a 1945: tajemník Extenzí vysokých škol
1938-39: úředník Ministerstva zahraničí
1930-39: přednášející literatury na Husově fakultě
1934: docent
1939 a 1945: předášející na Vysoké škole obchodní
1941-42: přednášející na konzervatoři v Praze
1945: profesor české literatury na FF UK
od 1959: pracovník v Památníku národního písemnictví, později v Ústavu pro dějiny Univerzity Karlovy
1968-71: opět přednášející na FF UK

Profesní životopis

Pocházel z rodiny českobratrského faráře. Navštěvoval gymnázium v Pardubicích a Hradci Králové, maturoval 1923 v Rychnově nad Kněžnou. 1927 ukončil studia češtiny a angličtiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a získal titul PhDr.

Krátce (1928-29) pracoval jako knihovník, 1930-36 redigoval časopis Kostnické jiskry, 1935-39 a 1945 byl tajemníkem Extenzí vysokých škol, 1938-39 úředníkem Ministerstva zahraničí. 1930-39 přednášel literaturu na Husově fakultě, 1939 a 1945 na Vysoké škole obchodní a 1941-42 na konzervatoři v Praze. 1934 se habilitoval a od 1945 byl profesorem české literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od 1959 byl zaměstnán v Památníku národního písemnictví, později v Ústavu pro dějiny Univerzity Karlovy. Na Filozofickou fakultu se vrátil 1968 a působil zde do 1971, kdy odešel do důchodu.

V odborných pracích se zabýval hlavně starší českou literaturou, věnoval se zejména reformaci (J. A. Komenský) a oživení protestantismu na přelomu 18. a 19. století (Československá literatura toleranční 1781-1861, 2 svazky, 1933), národnímu obrození, ale i své současnosti (Zápas o svobodu v zrcadle československé literatury, 1938, Profil české poezie a prózy od roku 1918, 1947). Vlastní uměleckou tvorbu reprezentují verše z mládí (Boj o milost, 1931) a novela z pobělohorského období Za jazyk přibitý (1970).

Překládal z latiny především díla humanistů a z angličtiny.