Narozen 11. ledna 1921 v Želetavě u Třebíče, zemřel 22. dubna 1974 v Praze. Z politických důvodů vydal r. 1956 ve Stockohlmu sbírku Atomový věk pod pseudonymem A.D. Martin.
Po maturitě (1941) na reálném gymnáziu v Třebíči pracoval do 1945 v advokátní kanceláři v Praze. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studoval literární historii a dějiny srovnávacích literatur, později ještě dějiny výtvarného umění a historii; 1950 získal titul PhDr. Při studiu byl 1946-48 zaměstnán v literárním oddělení Československého rozhlasu.
1950-53 pracoval ve Státní památkové péči, 1953-56 v Ústavu pro teorii a dějiny umění Československé akademie věd. 1956-61 byl ředitelem Západomoravského muzea a galerie v Třebíči. Po návratu do Prahy byl souběžně odborným pracovníkem Scénografického ústavu (1961-64) a výtvarným teoretikem Národního divadla. Od 1964 až do smrti působil ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody, 1970-72 externě spolupracoval s nakladatelstvím Vyšehrad, kde redigoval překladové tituly v edici Tvar.
Epigramy podepisoval pseudonymem Jan Barbar, ve Stockholmu uveřejněnou sbírku Atomový věk podepsal pseudonymem A. D. Martin, v exilu byly jeho texty uveřejňovány také pod pseudonymem Martin Den. Pod vlastním jménem publikoval některé překlady z angličtiny, pořízené exilovou básnířkou a překladatelkou Reli Bernkopfovou (vl. jm. Aurelie Jeníková), jejíž jméno bylo někdy mylně považováno za Bartuškův pseudonym.
V kulturněhistorických pracech se zaměřoval zejména na Moravu, je autorem monografií Bítov (1952, rozšířené 1956), Buchlov (1955, rozšířené 1962), Santiniho stavby ve Žďáře nad Sázavou (1955), Dačice (1960), Telč (1961), publikace Zámecká školní divadla v českých zemích (1963) a spoluautorem knih Vranov nad Dyjí (1952, přepracováno 1958), Dějiny Žďáru nad Sázavou 1, 2 (1956, 1970), Třebíč, metropole západní Moravy (1959), Umělecké památky Jihlavy (1960), Umělecké památky Třebíče (1969). Řadu kunsthistorických a scénografických studií napsal pro periodika.
Těžištěm Bartuškovy literární tvorby byla poezie, převážně meditativního ladění (básnické sbírky Fragmenty, 1945, Oxymóron, 1965, Antihvězda, 1969, Tanec ptáka Emu, 1969, Změna krajiny, 1977), připravoval literární pásma pro rozhlas, časopisecky publikoval povídky a literární kritiky. Překládal poezii i prózu z angličtiny a francouzštiny, značná část překladů vyšla časopisecky.
Ve 40. letech členem literárního kruhu Umělecké besedy.