Narozen 20. listopadu 1893 v Plzni, zemřel 17. března 1981 v Praze.
Roku 1925 se stal docentem, později profesorem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Ve světové orientalistice byl ceněn především jako historik islámského světa. Je autorem několika významných vědeckých prací v oboru kritických vydávání starých perských textů o dějinách islámského Předního Východu a v oboru dějin perské naukové literatury do konce 18. století. V roce 1984 vyšla česky jeho kniha Svět islámu. Jeho dějiny a kultura. Publikoval rovněž řadu článků o islámské architektuře.
Vedle toho však věnoval značnou část energie vědeckému a úplnému překladu pozoruhodného a rozsáhlého díla arabské lidové tvorby, Knize tisíce a jedné noci (Alf lajla va lajla). O problematice tohoto mimořádného díla, jež má svůj prapůvod ve středoperské sbírce pohádek Hazár afsának, napsal studii Tausendundeine Nacht im Weltschrifttum als Gegenstand der Lektüre und Forschung (Inselalmanach auf das Jahr 1968). První malý výbor Pohádka o Aláaddínovi a kouzelné lampě mu vyšel roku 1921 v Kladně. Svůj překlad stále doplňoval a rozšiřoval.