Narozen 25. března 1906 v Černožicích nad Labem u Hradce Králové, zemřel 12. listopadu 1992 v Praze.
Po maturitě na gymnáziu ve Dvoře Králové studoval v letech 1926-32 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obory francouzština, němčina a filozofie, ve stejné době absolvoval studium na univerzitě v Aix en Provence ve Francii.
1934-44 vyučoval na reformovaném reálném gymnáziu v Praze. Tehdy se začal zajímat o jazyky a kulturu Orientu a zahájil studium japonštiny, koncem 2. světové války se začal učit korejsky.
Po 1945 se stal pracovníkem Orientálního ústavu, vedl školu orientálních jazyků a vyučoval nejdříve japonštinu a později ve večerních kurzech i korejštinu. 1951 přešel na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy (1952 získal titul PhDr., 1966 byl jmenován docentem) a stal se vedoucím oboru koreanistika, nejprve na katedře filologie a dějin Dálného východu, později na katedře věd o zemích Asie a Afriky.
Zajištoval výuku ve většině předmětů oboru koreanistika (korejská literatura, jazyk, historie, geografie) a současně pokračoval ve vědecké práci. Bohatá byla rovněž jeho popularizační činnost (přednášky, časopisecké články, překlady).
Do důchodu odešel 1974, ale i nadále byl vědecky činný. Jako zakladatel československé koreanistiky vytvořil předpoklady pro vybudování tohoto u nás zcela nového oboru. Je mj. autorem první učebnice korejštiny, která byla přeložena i do němčiny, a jeho překlad románu Proud ve spolupráci s Han Hung-suem je prvním překladem díla moderní korejské literatury do cizího jazyka.