Narozen 24. září 1934 v Praze, zemřel 23. ledna 1989 v Mnichově (Německo).
Maturoval 1953 na gymnáziu v Praze na Smíchově, na vysokou školu nebyl přijat. V letech 1953-54 byl vězněn. Prošel mnoha zaměstnáními, pracoval například jako technik a dokumentátor v projekčních ústavech nebo redakční tajemník v Ústavu zdravotnické osvěty. Od roku 1959 byl ve svobodném povolání, věnoval se hlavně scenáristické a překladatelské práci. V roce 1968 byl tiskovým tajemníkem K 231 a členem českého gremia Tschechoslowakisches Büro für Kultur und Wissenschaft v Mnichově, 1969 se stal vedoucím edičního úseku Společnosti pro lidská práva. V roce 1978 se vystěhoval do Rakouska, 1979 přesídlil do SRN. V Mnichově působil v rozhlasové stanici Svobodná Evropa, ve svých relacích se zaměřoval na politické komentáře, eseje a knižní recenze.
Pro Krátký film vytvořil asi 60 scénářů k dokumentárním a populárně vědeckým filmům. Rozhlasové hry (Sebrané zločiny Vladimíra Hudce, 1960, Trochu málo na ságu, 1967) vznikaly pro brněnské studio, později některé vysílal polský a rakouský rozhlas. Jako prozaik se uvedl detektivkou (román Sebrané zločiny Vladimíra Hudce, 1965 a 1966, přepracované 1993), tomuto žánru se věnoval i teoreticky (esej Poznámky čtenáře českých detektivek). V románech z historie řešil etické otázky - Zásada sporu (Toronto 1978), Ex offo (Toronto 1980), Hodina hvězdopravců (Zürich 1980). Historickou studií Rozvrat. Mnichov a náš osud (Toronto 1989, Praha 1990) analyzoval tři porážky československé demokracie v letech 1938, 1948 a 1968. Řadu historicky zaměřených příspěvků, eseje a recenze publikoval v domácím i zahraničním tisku. Nemálo děl zůstalo v rukopise (román Návrat nežádoucí). Překládal beletrii, rozhlasové a televizní hry z polštiny a angličtiny.