Narozen 16. října 1915, zemřel v roce 2004.
Ve druhé polovině 30. let podnikl čtyři studentské cesty do islámských zemí Předního východu a Orientu. Zabýval se dějinami perské kulrury, perskou, tádžickou a afghánskou filologií a dějinami české a slovenské íránistiky.
V letech 1947-52 pracoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako tajemník. Roku 1952 se stal vědeckým pracovníkem Orientálního ústavu Československé akademie věd, kde působil až do odchodu do důchodu 1976.
Historii českého a slovenského bádání v oboru íránských literatur a bibliografii překladů z íránských jazyků obsahuje jeho Iranica bohemica et slovaca (1994). S M. Mendlem vydal publikaci Islám v českých zemích (1999). Je autorem knih, studií a článků o perské a tádžické literatuře a překladatelem z perské, tádžické a afghánské literatury.