Narozen 28. prosince 1946 v Praze.
Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studoval v letech 1965-70 anglistiku, japanologii a sinologii; roku 1972 získal titul PhDr. Na téže fakultě pokračoval v letech 1972-75 v postgraduálním studiu v oboru japanologie - jazykověda konkrétních jazykových skupin a 1975-79 absolvoval studijní pobyt na Kjótské univerzitě v oboru japonský jazyk a literatura. V roce 1981 získal vědeckou hodnost CSc., 1992 byl jmenován profesorem Fukui Prefectural University, absolvoval habilitační řízení a byl jmenován docentem Univerzity Karlovy; v témže roce se habilitoval i na Philipps Universität v Marburgu. Po krátkém pedagogickém působení jako asistent japanologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1970-71) byl zaměstnán jako odborný, později vědecký pracovník Orientálního ústavu Československé akademie věd (1979-90); na základě grantu Japonské nadace byl vyslán jako hostující vědecký pracovník na Kjótskou univerzitu (1985-86). Roku 1990 se vrátil jako odborný asistent na Univerzitu Karlovu, kde působil do 1993. Zároveň v letech 1990-91 vyučoval jako hostující docent na International Center for Japanese Studies v Kjótu a od roku 1991 jako externí hostující profesor na Philipps Universität v Marburgu. Od roku 1992 je ředitelem Japonského centra v Praze.
Věnuje se problematice textu a diskurzu v japonštině, kontrastní lingvistice se zřetelem k různým jazykovým typům a vztahům lingvistiky a antropologie. Zabýval se též problematikou posloupnosti vět v klasických textech, zejména vývojovou řadou rukopisů klasického eposu Heike monogatari (Příběh rodu Taira, 13. století). Zaměřil se i na vývoj československo-japonských vztahů, japonskou duchovní kulturu a regionální problémy.