Narozen 7. března 1899 v Ratboři u Kolína, zemřel 25. srpna 1986 v Praze.
Po maturitě (1918) na učitelském ústavu v Kutné Hoře působil jako učitel na Kutnohorsku a přitom studoval na Vysoké škole pedagogické v Praze. 1924-29 učil v Užhorodě na Podkarpatské Rusi, potom vyučoval až do 1952 na měšťanské škole v Praze-Hostivaři. 1952-54 byl pracovníkem Státního ústavu pro lidovou píseň a 1954-71 Ústavu pro etnografii a folkloristiku Československé akademie věd. Při zaměstnání vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy; 1962 absolvoval, 1973 získal titul PhDr. (prací Čtyři studie o českých příslovích).
Těžiště jeho literárního díla představuje tvorba pro děti předškolního a mladšího školního věku. Psal veršované pohádkové příběhy (Podařený trojlístek, 1941, Nový ptačí sněm, 1946, Sněhurka a sedm trpaslíků, 1950), prozaicky převyprávěl lidové pohádky, zejména z Podkarpatské Rusi a Podkrkonoší (Ivanko z polonin, 1939, Pohádky z hor, 1955, Veselé pohádky z kouzelných hor, 1960, Krakonošova zahrádka, 1971, Náš Krakonoš, 1973). Autobiografický ráz mají črty Zbojníčkové od Vysoké (1930), starším dětem je určen detektivní román Veliký požár (1937).
V 50. letech se více věnoval odborné práci, své studie z oblasti folkloristiky publikoval v etnografických vědeckých časopisech a sbornících, jako editor se podílel na přípravě díla Šípek u haldy. Karolina Štiková vypravuje (1964).
Překládal ze slovenštiny a ukrajinštiny.