Narozen 21. července 1882 v Hořovicích, zemřel 12. dubna 1964 v Praze.
Studoval na gymnáziu v Hradci Králové, po ukončení vysokoškolských studií, během nichž získal titul PhDr., působil jako středoškolský profesor na Městském dívčím gymnáziu Krásnohorská v Praze. Byl redaktorem v nakladatelství J. Otty, kde v letech 1917-1929 redigoval Zlatou Prahu a Knihovnu Zlaté Prahy. U nakladatele J. Alberta redigoval Knihovnu klasických memoárů, Životopisy a paměti a Mistry světových románů.
Je autorem několika literárních příruček z oblasti české literatury (Dějiny literatury české pro školy obchodní, 1919, Populární dějiny literatury české a slovenské, 1919, Slovníček literární 1923, s V. Zelinkou Obrazové dějiny literatury české, 1926). Více se však zabýval severskými literaturami, knižně vyšly jeho studie a monografie Henrik Ibsen. Studie životopisná a kritická (1927), August Strindberg a naturalismus švédský (1933), Selma Lagerlöfová a novoidealismus ve Švédsku (1933), Knut Hamsun a soudobá norská beletrie (1933), Severské literatury nové doby (1939), Idey života. Essaye o životním optimismu i skepsi (1940), Hvězdy severu. Kapitoly z kulturních dějin severských (1948), Moderní literatura severská v hlavních představitelích a směrech.
Ve své překladatelské činnosti se zaměřoval především na severské literatury, z nichž také uspořádal několik výborů (Mistři novelistiky severské, 1921; Severské pohádky, 1957). Větší část jeho překladatelského díla spadá do období před rokem 1945, později vycházely především jeho překlady pohádek H. Ch. Andersena.