Narozen 3. září 1896 v Uherském Hradišti, zemřel 7. října 1946 v Brně.
Do počátku války působil na Slovensku jako středoškolský profesor v Košicích (1922-30) a Bratislavě (1930-39), kde byl souběžně (1933-39) docentem Filozofické fakulty Univerzity Komenského. Roku 1939 se stal mimořádným a 1945 řádným profesorem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
Zabýval se především francouzským literárním romantismem (Romantická duše, 1923; Alfred de Vigny, 1929) a dílem Charlese Baudelaira (Baudelaire, jeho estetika a technika, 1947), ale i středověkou francouzskou literaturou (Básnické dílo F. Villona, 1932; Básnické povídky Marie de France, 1935).
V překladatelské činnosti, spadající do období před rokem 1945, se zaměřoval na díla předních francouzských autorů 19. a 20. století (G. Flaubert, T. Gautier, A. Gide, J. Romains). Opakovaně byl ve druhé polovině 20. století publikován jeho překlad Stendhalova románu Červený a černý.