Narozen 29. března 1930 v Úpici.
V roce 1953 absolvoval obory angličtina a švédština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1955-1970 pracoval v Kabinetu pro moderní filologii při Československé akademii věd, souběžně, v letech 1961-1972, přednášel externě severské literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1968 byl jmenován docentem pro obor severské literatury. Emigroval do Západního Německa a roku 1980 se stal profesorem novějších severských literatur na univerzitě v Mnichově.
Napsal monografie o H. Ibsenovi a L. Holbergovi, dvousvazkové Dějiny norské literatury I, II (1967, 1974), německy rozsáhlou studii o švédské literatuře válečných a poválečných let Literatur und Neutralität. Zur schwedischen Literatur der Kriegs- und Nachkriegszeit (1984). Byl také spoluautorem Slovníku spisovatelù. Dánsko - Finsko - Norsko - Švédsko - Island - Nizozemí - Belgie (1967), Švédsko-českého slovníku (1966) a Česko-švédského slovníku (1981). Překládal z dánštiny, norštiny a švédštiny, zaměřoval se na moderní literaturu. Své jméno propůjčil např. překladateli Josefu Vohryzkovi.