Narozen 5. prosince 1909 v Louňovicích pod Blaníkem, zemřel 22. listopadu 1991 v Praze. Překladatelství se věnoval i jeho syn, básník Vladimír Kafka (1931-1970), který překládal z němčiny. Používal (zejména v časopise Praha v týdnu) řadu pseudonymů a šifer: Taťána Buttová (dívčí jméno jeho první manželky Taťány Klárové, také v Telegrafu), Zbyněk Gregor, Antonín Burger, E. Dol, TAB, Bl. R., D. L., Z. G., v Českém slově 1935, 1939 a 1940-1941 publikoval pod šifrou -van. Později TAB, KFK, FK, vka.
Od roku 1941 byl vězněn v koncentračních táborech. Od roku 1962 se věnoval převážně literární a překladatelské činnosti, studiu germanistiky a judaistiky.
Od druhé poloviny 20. let publikoval v novinách a časopisech: Studentský časopis, České slovo, Národní osvobození, Telegraf, Praha v týdnu; po 1945: Lidové noviny, Svobodné slovo, Dnešek, Svobodné noviny, Mladá vesnice, Židovská ročenka, Věstník Židovské náboženské obce, Literární noviny, Mladá tvorba, Práce (zde literární recenze), Kulturní tvorba, Divadelní noviny, Plamen, Hlas revoluce, Svoboda (1966 zde na pokračování román Tajemství emulze), Výtvarná práce, Nový život, Tvorba, Kmen, Tvar aj.
Od 1946 přispíval také do francouzských periodik: L’Aube, Cité Soir, Cahiers du Monde Nouveau, Poésie 46 (vše Paříž) aj., od 1967 do Neue Züricher Zeitung, Israelitische Wochenzeitung (Curych), Die Gemeinde (Vídeň), Israelitisches Wochenblatt für die Schweiz (Curych), Log (Vídeň), Podium (Rakousko, Schloß Neulengbach), Panonia (Eisenstadt) aj. Přednesl mnohé literárněhistorické přednášky na zahraničních konferencích a ve vědeckých společnostech (Basilej, Mnichov, New York, Gorice, Vídeň, Berlín, Fresach).
Je autorem knih s tematikou života v ghettu (soubor povídek Žíznivá poutnice, 1947, román Krutá léta, 1963), detektivních a špionážních próz (Tajemství emulze, 1966, Večeře s vrahem, 1970), děl s historickou tematikou (Tajemství zlatodolu, 1977) a knih literatury faktu (Výbuch v podzemním jezeře, 1969, Smrt následníka, 1971). Pro Československou televizi byl zdramatizován jeho román Večeře s vrahem (1972, režie J. Eisner, s titulem Vražda před večeří).
Zřetelem k psychologii postav, zevrubným popisem prostředí i nevzrušeným způsobem podání navazuje Kafkova literární tvorba na tradiční vyprávěcí postupy.
Vydal několik literárněvědných prací (monografie Jiří Purkyně, bojovník, 1961, Hanuš Fantl - neumlčený básník, 1964, Básník Bernard Kosiner a jeho svět, 1964, Hanuš Thein, 1971). Na sklonku života se všestranně zabýval (přednášky, publikace, překlady) pražskou německou literaturou a židovskou kulturou vůbec (literárněhistorický průvodce Nový židovský hřbitov, 1991). Překládal beletrii z němčiny.